Petr Janský

Budoucí důchodci si mohou polepšit, ale ti stávající se dočkají nižší valorizace a pracující vyšších daní 

Druhý pilíř s vyváděním tří procent z prvního pilíře je úplně nový a v tomto roce je samozřejmě důchodovou zprávou číslo jedna. Od Nového roku ale došlo i k řadě důležitých změn existujících pravidel. Budoucí důchodci vedle spoření ve druhém pilíři můžou od Nového roku získat i větší státní podporu pro penzijní připojištění, kdežto stávajícím důchodcům se spíše přihoršilo – budou se jim méně valorizovat důchody a ti pracující budou platit vyšší daně. To jsou od Nového roku důchodové zprávy číslo dva až čtyři a i těm je žádoucí věnovat zvýšenou pozornost. Dejme se tedy na cestu od spíše pozitivních změn v penzijním připojištění přes opatrně neutrální, ale každopádně nedostatečně vysvětlené valorizace k nejspíše ne úplně šťastným a domyšleným změnám zdanění pracujících důchodců.

Penzijní připojištění s větší motivací

Výše státního příspěvku na penzijní připojištění je vázaná na výši vlastního příspěvku a tento vztah, spolu s dalšími pravidly připojištění, doznal od tohoto roku změn. Jak ukazuje tabulka měsíčních příspěvků, dříve nebylo možné získat vyšší státní příspěvek než 150 korun a k tomu stačilo přispívat ze svého minimálně 500 korun. Od roku 2013 má občan nárok na minimální státní příspěvek 90 korun až od výše vlastního příspěvku 300 korun a na maximální státní příspěvek ve výši 230 korun dosáhne až od vlastního příspěvku 1000 korun. Co tyto změny pravidel budou nejspíše znamenat pro chování lidí?

Tabulka – novoroční proměna penzijního připojištění

Poznámka: Částky v korunách, nová výše státních příspěvků se bude týkat i dosavadních smluv. Zdroj: MPSV.

Doposud velká část občanů spořila minimální částku (dříve 500 korun, dnes 1000 korun) potřebnou k tomu, aby si zajistila maximální státní příspěvek (dříve 150 korun, dnes 230 korun) a lze očekávat, že se změnou pravidel část z nich – a ještě větší část úplně nových spořitelů – zvolí částku někde mezi 500 a 1000 korun. Očekávám – a zprávy z konce minulého roku a začátku tohoto to potvrzují – že ještě častěji ke zvýšení své spořené částky přistoupí lidé, kteří dodnes spořili částku menší než 300 korun, a letos by k ní tak neobdrželi státní příspěvek. Naopak lidé, kteří již před změnou pravidel spořili 1000 korun nebo více, s největší pravděpodobností nezmění svoje chování – získají nově vyšší státní příspěvek, ale ne motivaci spořit více. Nezodpovězenou otázkou, a zároveň i doporučením pro vládu pídit se po jejím zodpovězení, je, o kolik je možné ještě zlepšit motivaci ke spoření na důchod další změnou podmínek a výší státního příspěvku. Mezi dobrými možnostmi je například další zvýšení minimálních příspěvků nutných k dosažení jednak minimální (dnes 300 korun), ale i té maximální státní podpory (dnes 1000 korun). Vyšší spoření na důchod a další přínosy případné budoucí změny pravidel je však potřeba poměřovat náklady, ať už jsou to ty rozpočtové nebo se jedná o snížení stability a předvídatelnosti systému penzijního připojištění.

Nižší valorizace motivovaná rozpočty

Valorizace důchodů je příkladem prosazené reformy a následného částečného popření sebe sama během dvou let v podání současné vlády. Ta v roce 2011 prosadila, aby k budoucím změnám valorizací bylo nutné měnit zákon. Cílem mimo jiné bylo omezit možnosti vlády měnit valorizační schéma, a tedy její diskreci v tom, jak porostou důchody. Důchodci (i veřejné rozpočty) měli mít dlouhodobější perspektivu. Již o rok později, v roce 2012, se ale podobné diskrece sama dopustila, motivována špatným stavem veřejných financí. Nyní ke změně valorizačních pravidel, oproti dřívější vyhlášce, potřebovala změnit zákon. Vláda tedy měla v roce 2011 chvályhodnou vizi nastavit systém valorizací dlouhodobě, ale o rok později tento svůj cíl – jejími slovy kvůli špatné situaci s veřejnými rozpočty – víceméně popřela.

Dle dočasné změny pravidel valorizace se od roku 2013 do roku 2015 valorizují důchody dle součtu třetinových nárůstů jak mezd, tak cen. To je značný rozdíl oproti dřívějšímu a podle všeho po roce 2015 opět platnému systému valorizací – dle součtu třetinového nárůstu průměrné mzdy a celého nárůstu inflace na základě indexu spotřebitelských cen. Tento systém valorizace tak znamená snížení budoucích vyplácených důchodů oproti očekávání dle dřívějšího systému. Pro zajímavost dodejme, že k ne tak velkému, ale přesto snížení důchodů oproti očekávání by došlo, i kdyby se od letoška začalo valorizovat podle volebního programu našeho nově zvoleného prezidenta. Milošem Zemanem navrhovaný systém valorizace zvyšování pouze o inflaci je totiž přirozeně méně štědrý než do letoška a po roce 2015 platný systém valorizace o inflaci a třetinu růstu mezd.

Pracující důchodci s menší motivací

Vláda od tohoto roku zrušila základní slevu pro pracující důchodce, jde tedy o navrácení do roku 2007. Do roku 2007 platilo, že důchodci nemohli uplatňovat základní slevu na dani se zdůvodněním, že efektivního nezdanění životního minima bylo u důchodců dosaženo vyplácením důchodů. Od roku 2008 mohli důchodci uplatňovat tuto slevu na dani, která za rok 2012 činila 24 840 korun.
Současně byla od roku 2008 zvýšena hranice pro osvobození důchodu, takže podle stávající úpravy část důchodu přesahujícího 36násobek minimální mzdy (zhruba 288 tisíc korun ročně, tedy 24 tisíc korun měsíčně), podléhala zdanění již před letoškem. V roce 2011 byla zavedena hranice 840 tisíc korun, nad kterou, pokud má důchodce zdanitelné příjmy (s výjimkou ostatních příjmů), nemůže uplatnit osvobození důchodu od daně a celý důchod je zdaňován.

(Zdroj fotek)

Vláda fiskální dopad zrušení daňové slevy pro důchodce odhadla na 2,5 miliardy korun. Otázkou je, zda v tomto odhadu zohlednila dostatečně to, že zrušení daňové slevy, a tedy zvýšení daní pro důchodce sníží jejich zaměstnanost. Nižší zaměstnanost snižuje, mimo jiné, i příjmy veřejných rozpočtů, a to kvůli nižším odvedeným daním z příjmu a pojistnému, a zvyšuje sociální výdaje. V celkovém součtu nízká zaměstnanost výrazně přispívá k deficitům veřejných rozpočtů. Toto platí obecně, ale ještě významněji pro lidi v důchodovém věku. Hranice mezi jejich neaktivitou a zaměstnaností je totiž mnohem citlivější na jejich schopnosti, ochotu a motivaci pracovat. A to mimo jiné silně závisí na tom, jak je nastaven daňový systém. Představy, že počet pracovních míst je pevně dán a staří berou práci mladším, jsou již dávno překonané. Řada empirických studií ze zahraničí ukazuje, že nabídka starší pracovní síly nemá výrazně negativní dopad na poptávku po mladších. Jedna empirická studie z České republiky bude mít možná brzo příležitost ukázat, že vyšší zdanění důchodců může mít za následek nejen snížení jejich zaměstnanosti, ale možná i zvýšení deficitů veřejných rozpočtů. Bohužel.

Psáno pro týdeník Euro (vyšlo 4.3.2013).