Monthly Archives: Květen 2011

Transparentnější volba

Byl by nový šéf MMF ze státu eurozóny opravdu tím nejlepším řešením pro Evropu?

je další otázka Jana Macháčka v rámci Dialogu. Spíše než na státní příslušnost nového šéfa jsem se ve své odpovědi zaměřil na způsob jeho výběru:

Nový šéf MMF by měl být kompetentní řídit tuto velkou mezinárodní instituci. Jeho zkušenosti a schopnosti jsou důležité, zato národnost by neměla být výběrovým kritériem. Nástupce DSK nemusí být ani Evropan ani ekonom, měl by být ale schopný řídit podobnou organizaci a rozumět problémům Evropy i všech ostatních světadílů, v čemž se obecně shoduji s Janem Macháčkem.

Ideálně by měl být vybrán způsobem, který bude pozitivním signálem sám o sobě. Jak například navrhuje projekt Bretton Wood, součástí způsobu volby by měly být:
– Prezentace užšího seznamu oficiálních kandidátů, přičemž kandidát nemusí mít podporu vlastní země (jako se to dá očekávat v případě bývalého britského premiéra Gordona Browna)
– Otevřené a oficiální hlasování o kandidátech (namísto zákulisních dohod)
– Nutnost získat většinu hlasů nejen dle velikosti, ale i počtu zemí

Divíte se, že tyto nebo podobné principy nejsou při výběru hlavy MMF samozřejmostí? Bohužel, v minulosti byla tato jmenování smutným příkladem netransparentního mocenského vyjednávání. Nyní by se to mohlo změnit, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Přesto bych se vsadil, že standardnější výběrový proces by znamenal jmenování lepšího ředitele MMF – a to i pro řešení současných evropských problémů.

Nejlepší využití deseti miliard korun ročně: státní podpora stavebního spoření?

Státní podpora stavebního spoření je relativně velký vládní program, každý rok spolkne více než jedno procento výdajů státního rozpočtu. Bez státní podpory by stavební spoření v současné podobě nejspíš neexistovalo a celý program je opředen mnoha mýty a nedorozuměními. Už samotný termín stavební spoření je mírně zavádějící, z velké části se totiž nejedná ani o stavění či bydlení (s penězi si můžete dělat, co uznáte za vhodné) ani o spoření (důležitým doplňkem jsou úvěry). Výrazně problematičtější než terminologie jsou ale dopady programu.

Na první pohled se může zdát zvláštní, že vládní program, který dobrovolně využívá zhruba každá druhá rodina, má nějaké nevýhody. Se stavebním spořením se to však má podobně jako s (zatím) neexistujícím neexistující návrhem rozdat každému občanovi po tisícikoruně. Vládní programy bychom neměli hodnotit (jen) na základě jejich popularity či, jako v případě stavebního spoření, objemů úspor nebo poskytnutých úvěrů.  Daleko důležitějším kritériem je mimo jiné napříkladefektivita(mění státní podpora chování lidí zamýšleným způsobem – spoří více?) a dopady na příjmové nerovnosti (jaký typ domácností těží z této státní podpory?).

V myšlenkovém centru IDEA při akademickém pracovišti CERGE-EI si spolu s Liborem Duškem již rok klademe podobné otázky a analýza dat s použitím ekonomické teorie nám dává některé ke stavebnímu spoření kritické výsledky. Naše výpočty například ukazují, že minimálně zhruba polovinu prostředků utracených na podporu spoření získají domácnosti, které by i bez nich spořily stejně. Státní podpora tedy neovlivňuje celkovou výši jejich úspor a je pouze dárkem ostatních daňových poplatníků, kteří si takto nespoří. Naopak maximálně pouze pětina podpor směřuje k domácnostem, které díky nim spoří skutečně více. A protože podpory využívají dvě třetiny domácností s hrubými příjmy nad 20 tisíc Kč měsíčně, ale jen necelá pětina lidí s nejnižšími příjmy, jedná se tedy vlastně o dotaci pro střední a bohatší vrstvy, která zvyšuje příjmovou nerovnost.

Nabízí se tedy otázka, jaký cíl vládní politika sleduje utrácením deseti miliard ročně, z nichž většina podporuje spíše bohatší rodiny, které by si spořily stejně i bez tohoto programu. Za tuto částku by se například daly zvýšit sociální dávky, starobní důchodynebo bychom mohli snížit deficit státního rozpočtu, případně daně. Že je potřeba zvážit smysluplnost využití veřejných prostředků ve srovnání s jinými alternativami platí ostatně o všech vládních programech. A i kdyby nakonec u určitého vládního programu převážila pozitiva nad negativy, neznamená to, že je společensky žádoucí jej realizovat. Alternativy totiž mohou být lákavější. O to více v době, kdy stát počítá, nebo by alespoň měl počítat, každou korunu, natož deset miliard.

(Napsáno s Janem Strakou pro Literární noviny a zveřejněno i na ihned blogu.)

Penzijní dluh: břímě mladé generace?

Dnes IDEA prezentovala novou studii Penzijní dluh: břímě mladých, jejímž autorem je Ondřej Schneider. Níže přikládám alespoň její shrnutí, kdybych o ní v následujících hodinách a dnech nestihl napsat něco zajímavějšího – ať už z pohledu ekonoma anebo zástupce mladé generace.

Studie analyzuje dlouhodobé výhledy existujícího penzijního systému v České republice z pohledu skrytého penzijního dluhu států a mezigeneračního přerozdělování a srovnává ho se systémy v Estonsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Skrytý penzijní dluh vyjadřuje, nakolik závazky platit budoucí důchody nejsou kryty daněmi – konkrétně je vyjádřen jako rozdíl mezi diskontovanými finančními toky budoucích důchodů a povinných odvodů do důchodového systému každé věkové skupiny.

Česká republika má relativně nízkou úroveň skrytého penzijního dluhu a vysokou míru mezigeneračního přerozdělování, na kterou doplácí mladé generace. Na druhou stranu země s lepším poměrem mezigeneračního přerozdělování čelí vyšším deficitům, které budou muset být financovány daněmi, jež znovu zaplatí mladá generace. Z pohledu mladších generací studie přináší výběr mezi dvěma zly, kterým se v současnosti již nelze vyhnout – alternativou je buď vysoký skrytý dluh nebo značné mezigenerační přerozdělování.

Skrytý dluh se značně liší mezi zeměmi – v České republice a Estonsku jde přibližně o 55% HDP, zatímco v Polsku dosahuje 230%. Komparativně nízká hodnota českého skrytého dluhu je dána vysokými odvody a relativně skromnými penzemi vyplácenými dobře řízeným a integrovaným důchodovým systémem. Zvyšování věku odchodu do důchodu má razantní dopad na snižování skrytého penzijního dluhu, v České republice by mohlo skrytý penzijní dluh téměř eliminovat.

Protože v České republice dochází k velkému přerozdělování od mladších generací ke starším, penzijní systém uvaluje vysokou skrytou daň na mladší generace. Mladí lidé tedy ze systému dostanou daleko méně, než do něj odvedli. Muž narozený v roce 2008 může očekávat, že do systému odvede trojnásobek toho, co mu bude vyplaceno na důchodech, a ženy dvojnásobek.

Mladí muži vloží do penzijních systémů daleko více, než dostanou zpět, i v Estonsku (335%), Maďarsku (296%) a na Slovensku (183%). Navíc pokud dojde k dalšímu posouvání věku odchodu do důchodu a zpřísnění dalších podmínek, finanční nevýhodnost penzijních systémů pro nejmladší generace se ještě zhorší. K ženám jsou penzijní systémy štědřejší, především v Estonsku, Polsku a na Slovensku.

Návrh reformy probíraný v českém parlamentu v květnu 2011, který zvyšuje věk pro odchod do důchodu, by sice téměř odstranil skrytý dluh českého penzijního systému, zároveň by však ještě prohloubil mezigenerační nerovnosti. Rozdíl mezi odvody a důchody by dosáhl 400% pro muže a 350% pro ženy.

V závěru navrhujeme reformu financování českého penzijního systému pomocí financování dnešního základního výměru důchodů z vyššího zdanění spotřeby. Sjednocení sazeb DPH na úrovni 21.3% by umožnilo snížit odvody do důchodového systému o 5.5% objemu mezd a podpořit tak vyšší zaměstnanost. Díky vyšším platbám DPH by se na nákladech důchodového systému podílely všechny generace a omezilo by se tak dnešní masivní mezigenerační přerozdělování. Pro nejmladší ročníky by tato reforma snížila zhruba o jednu čtvrtinu nepoměr mezi jejich odvody do důchodového systému a budoucími důchody.

První účast neprchajícího mladíka v Hyde Park

Včerejší večer jsem strávil ve studiu České televize – záznam Hyde Park je zde. Před začátkem pořadu jsem moderátorce Pavlíně Kvapilové poslal shrnutí své pozice k diskutovanému tématu (Úprk mladých?). Část z toho tady vkládám – část, kterou jsem se snažil doložit svůj proklamovaný optimismus:

Jako vyučující na Univerzitě Karlově se snažím využívat to nejlepší, co jsem se naučil na Oxfordu, a vzdělávat tak novou generaci ekonomů. Spolu s kolegy z univerzity jsme vytvořili unikátní systém na hodnocení veřejných zakázek, zIndex, který ukazuje, že proti korupci se dá i aktivně bojovat. Podílím se na doporučeních NERV v boji proti korupci a pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti naší země. V rámci myšlenkového centra IDEA při CERGE-EI se podílím na nezávislém hodnocení vládních politik, včetně stavebního spoření a sjednocování DPH.

Dnešní Hyde Park o štvaní a demotivaci za účasti optimisty

Štve Vás to v Česku? Chtěli byste radši pracovat a žít v zahraničí, protože místní prostředí Vás demotivuje? Na Vaše podněty jsme se to dnes rozhodli prozkoumat. A to v neobvyklém formátu – přijde 6 mladých lidí se zkušenostmi z různých koutů světa – a ve studiu s nimi budou Jiřina Šiklová a Tomáš Sedláček. Po skype se zapojí Václav Bělohradský, i on kdysi odešel a žije dlouho v Itálii. Jsme zvědavi na Vaše názory!

To je oficiální pozvání k dnešnímu Hyde Park na ČT 24 od 20:10.  Jsem jeden z těch šesti pozvaných mladých lidí, prostřednictvím OCAS, spolku sdružujícího absolventy Oxfordu a Cambridge.

Chtěl jsem jim dohodit některého kamaráda, který v zahraničí nejen studoval, ale i stále pracuje…z definice tito lidé ale většinou nejsou k zastižení v pondělí večer v Praze. A tak se budou muset diváci spokojit se mnou.

Výzkum, výuka a služba

Říká se, že hlavní tři oblasti pro každého akademika jsou výzkum, výuka a služba. V rámci svého působení na IES FSV Univerzity Karlovy mám od každého kousek. Dovolte mi k tomuto tématu pár krátkých a neúplných poznámek. O výzkumu rád napíši, když něco publikuji v akademickém časopise – a to se příliš často nestává. Seznam publikací a zaslaných článků je například zde.

Učení mě baví. Před pár měsíci jsem zde zmínil hodnocení kurzu základů ekonomie – Principles of Economics, který mám na starosti včetně přednášek. Již nějakou dobu jsou výsledky za minulý semestr k dispozici zde (moje interpretace: potvrzení, že to se mnou není nejhorší, a identifikace slabých míst):

Vedení diplomových prací studentů je v mých očích někde mezi výukou a službou, každopádně v této činnosti vidím smysl a vítám spolupráci se šikovnými studenty. Tématické okruhy prací, které rád povedu, jsem stručně popsal v tomto dokumentu. Tyto okruhy ve velké míře odráží mé výzkumné a jiné aktivity – zIndex, Ghana, IDEA  apod.

PS: Při této příležitosti vřele doporučuji témata prací navrhovaná kamarádem Matějem Bajgarem, který při studiích v Oxfordu nemá nic lepšího na práci než vést diplomové práce studentům v Praze.

Anonymní veřejné zakázky

Česko darovalo firmám možnost akcií na majitele. zIndex daroval Česku první přehled jak tyto firmy vyhrávají veřejné zakázky.

Kolega z projektu zIndex, Jirka Skuhrovec, zapracoval na tématu, o kterém všichni mluví, ale málokdo o něm něco ví: firmy s akciemi na majitele a veřejné zakázky. Po zveřejnění na zIndex.cz jsme všichni chytřejší a víme, že veřejné zakázky za téměř deset miliard ročně vyhrají tyto anonymní firmy.

Níže přikládám seznam veřejných zadavatelů, kterým se zadávání zakázek anonymním firmám zalíbilo nejvíce.  Další statistiky naleznete zde: Zakázky firmám s Listinnými akciemi na majitele – statistiky 2007-2010. Detailní informace k této tématice si také můžete přečíst na prvních třech stranách Hospodářských novin, nebo i zde a zde.

Veřejné zakázky s vítěznou firmou s listinnými akciemi na majitele (2007-2010) – TOP 30

(statistika podle zadavatelů – 30 největších)

Název zadavatele

počet zakázek

Objem (mil.  Kč, odhad)

Lesy České republiky, s.p.

267

3943

Ředitelství silnic a dálnic ČR

59

2718

ČD Cargo, a.s.

6

1710

Ústecký kraj

47

1415

MINISTERSTVO OBRANY

39

881

MINISTERSTVO FINANCÍ

18

689

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

52

609

Povodí Labe, státní podnik

1

530

Město Vrchlabí

1

530

Město Trutnov

2

508

České dráhy, a.s.

4

485

Vodovody a kanalizace Trutnov, a.s.

1

464

INSTITUT KLINICKÉ A EXPERIMENTÁLNÍ MEDICINY

2

459

Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace

14

375

Statutární město Brno

12

370

Teplárna České Budějovice, a.s.

1

368

MĚSTO ČESKÁ LÍPA

1

359

statutární město Plzeň

2

357

Česká pošta, s.p.

7

346

Středočeský kraj

8

327

SEVEROČESKÁ VODÁRENSKÁ SPOLEČNOST A.S.

1

308

Palivový kombinát Ústí, státní podnik

15

306

Město Jindřichův Hradec

6

295

OKD, a.s.

8

284

Státní zemědělský intervenční fond

1

284

MINISTERSTVO VNITRA

18

262

STATUTÁRNÍ MĚSTO MOST

5

220

ČSAD MHD Kladno a.s.

6

212

ČEZ, a. s.

3

206

Statutární město Ústí nad Labem

5

186

Poznámky:

1) odhadované objemy i počty byly získány z databáze zIndex čerpající data zejména z ISVZ (Česká pošta) a ARES (MF ČR).  Případné nepřesnosti jdou primárně na vrub těchto databází.

Použitá metodika byla velmi konzervativní – vinou chyb mohou tedy čísla být v zásadě vyšší, nikoliv však nižší. Např. zakázka IKEMu zde figuruje ve výši uvedené v ISVZ – tedy 440 mil., nikoliv správných 2 mld. Kč

2) Přidělování zakázek firmám s neprůhlednou vlastnickou strukturou řeší na obecnější úrovni hodnocení zIndex popsané zde:http://wiki.zindex.cz/doku.php?id=hodnoceni_dodavatelu

(Publikováno také na ihned blogu.)