Monthly Archives: Listopad 2011

Experimentem proti nouzi

Výzkum ekonomických vědců pomáhá lépe určit příčiny chudoby

U nás snad nikdo nežije za méně než dolar na den, tedy necelých dvacet korun. V Česku diskutovaná chudoba je nanejvýš relativní. Ve světě ale žije za méně než dolar na den téměř miliarda lidí, v zemích, jako je Tanzanie nebo Indie, mnoho z nich často ani nemá přístup k pitné vodě. Pomoci v boji s globální chudobou se snaží i ekonomičtí výzkumníci. Dva z nich, Esther Dufloová a Abhijit Banerjee, o tom nedávno vydali knihu Chudá ekonomie (Poor Economics).

Inspirace z medicíny

Ekonomické metody nám pomáhají rozpoznat příčinu pozorovaných jevů, včetně příčin chudoby lidí v rozvojových zemích nebo následků dobře míněných opatření na její snížení. Právě v rozvojové ekonomii, tedy části vědy, která se zabývá rozvojovými zeměmi, se těší velké popularitě randomizované kontrolované experimenty (randomized control trials), které jsou inspirovány lékařskými experimenty s lékem a placebem.

Ukažme si jejich fungování na příkladu se sítěmi nad postele, které chrání před komářím bodnutím ve spánku, a tedy i před přenosem malárie, jedním z nejčastějších zabijáků v rozvojových zemích. Zda je lepší poskytnout sítě proti komárům zdarma, nebo dotované, můžeme zjistit právě pomocí těchto experimentů. V náhodně vylosovaných vesnicích jsou nabídnuty sítě lidem zdarma, v jiných vesnicích za poplatek a na základě výsledků je následně možné odvodit doporučení pro rozšíření programu do dalších vesnic v zemi.

Dufloová a Banerjee, profesoři ekonomie amerického Massachusetts Institute of Technology, patří mezi hlavní propagátory těchto randomizovaných kontrolovaných experimentů a velká část jejich knihy popisuje výsledky podobných projektů z různých rozvojových zemí. Na základě své patnáctileté práce s experimenty v chudých zemích a podobné práci mnoha kolegů postupně představují ne vždy intuitivní odpovědi na otázky z mnoha oblastí, od zdraví a vzdělání až po podnikání a demokratické volby.

Není jeden lék

Dufloová a Banerjee představují veřejnosti nejen bohatou koláž výsledků výzkumů, ale také nový přístup k boji s globální chudobou, reprezentovaný právě randomizovanými kontrolovanými experimenty. I při své obezřetnosti jsou schopni učinit několik obecných závěrů, které zde uvádím:

• Chudí lidé často nemají přístup k potřebným informacím a většinou se musejí starat o více věcí, než o kolik se starají bohatí a než mohou sami zvládat.

• Chudí jsou také často znevýhodněni fungováním trhů.

• Chudé země ani chudí lidé nejsou odsouzeni k neúspěchu a jedním z největších rizik je sebenaplňující proroctví neúspěchu.

Autoři knihy jsou zdravě realističtí a nenabízejí jediné jednoduché řešení. Tím se odlišují od svých předchůdců – profesorů ekonomie zabývajících se dlouhodobě chudobou, kteří již dříve sepsali knihu pro veřejnost. Alespoň zjednodušeně připomeňme, že Jeffrey Sachs (Konec chudoby) i William Easterly (Břemeno bílého muže) viděli hlavní řešení v rozvojové pomoci, i když každý v opačném směru. Zatímco první navrhoval výrazné rozšíření pomoci, druhý prosazoval její omezení.

Český příspěvek

K boji s globální chudobou přispívá i výzkum řady českých výzkumníků. Například dva ekonomové z Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Michal Bauer a Julie Chytilová, se již řadu let zabývají výzkumem chudoby v rozvojových zemích. Jejich poslední článek, který ukazuje výsledky jejich výzkumu z Indie o propojení mikroúvěrů a časově nekonzistentních preferencí, vyjde koncem roku v jednom z předních ekonomických časopisů American Economic Review. Při jiném výzkumu, tentokrát v Gruzii, Bauer s Chytilovou využili různých vzdáleností dětí od bojů ruských a gruzínských armád v roce 2008 ke studiu dopadu konfliktu na sociální preference. Tento takzvaný přirozený experiment jim dobře posloužil při hledání příčiny místo randomizovaných kontrolních experimentů, které využívají Dufloová a Banerjee.

Prezentované výsledky zahraničních i českých vědců ukazují, že bojovat s globální chudobou má smysl, pokud hledáme její příčinu. Kdo chce získat více tohoto opatrného optimismu o jednom z největších globálních problémů, nechť se s otevřenou myslí ponoří do stránek Chudé ekonomie.

Petr Janský • přednášející na Univerzitě Karlově, výzkumník think-tanku IDEA a asistent NERV

POOR ECONOMICS (Chudá ekonomie)

autoři Abhijit V. Banerjee, Esther Duflo

vydal PublicAffairs, 2011, rozsah 320 stran

Příspěvek vyšel 14.11.2011 v týdeníku Euro.

Reklamy

V Řecku nakonec snad bez referenda

Na otázky Hospodářských novin jsem odpovídal dnes dopoledne, nyní už jsou zastaralé – ne odpovědi, ale především otázky. Odpovědi všech dvaceti „ekonomů“ naleznete zde, moje níže:

1) Co se stane v případě, pokud Řekové řeknou NE další finanční pomoci?

Přál bych si, aby rozum a opatrnost zvítězila nad populismem a nejistotou. Tedy, aby se referendum v Řecku nakonec nekonalo.

2) Jak by podle vás měla/mohla přesně znít otázka případného řeckého referenda?

Jiná otázka spíše pro právníky, politology a další odborníky: Jak využívat referenda a která témata a otázky jsou pro referenda vhodná?

Odborníkem na referenda nejsem, ale jako ekonomovi se mi zdá, že snad žádná z nyní zvažovaných otázek není pro referendum v této době vhodná.

3) Myslíte si, že pokud by se referendum uskutečnilo, Řekové řeknou Ano?

Ano. Výsledky psychologických výzkumů ukazují, že lidé nejen v odpovědích na otázky ihned.cz, ale i v referendech raději odpovídají Ano. Takže nezávisle na tom jak bude znít otázka v případném referendu bych si nyní samozřejmě vsadil, že Řekové řeknou Ano.

Řecké hry se světovou ekonomikou

Na otázky Jana Macháčka v Dialogu iHNED.cz odpovídám:

Poslední dohoda o restrukturalizaci dluhu z minulého týdne se oznámením o řeckém referendu nejspíše ruší. Není to první a bohužel asi ani poslední porušení dohody v této dlouhé hře. Řecko si bez dohody zahrává s neuspořádaným bankrotem. Možná brzo uvidíme, co bude dělat bez vlády. Každopádně světová ekonomika vstřebává další negativní šok a obává se dalších. Co je nyní třeba dělat? Těžko říci.

Minimálně by se měla řecká vláda s kolegy z eurozóny a se svými věřiteli dohodnout – ať už na organizovaném bankrotu nebo v extrémním případě na odchodu Řecka z eurozóny. Organizovaný bankrot Řecka je pro světovou ekonomiku výrazně lepší než ten neorganizovaný. Vývoj světové ekonomiky ale skupinu u jednacího stolu zajímá stále jen zčásti. Každá skupina – ať už vláda řecká či německá nebo banky řecké nebo francouzské – má i své další, často protichůdné zájmy. I proto je těžké se dohodnout na dlouhodobě udržitelném kompromisu dobrém pro světovou ekonomiku. Ale přesně to by měl být cíl.

Zůstávám opatrným optimistou. Očekávám (ačkoliv posledních pár dnů nám připomnělo, že bychom měli očekávat neočekávatelné…) novou dohodu nejpozději do Mikuláše. Nebude dokonalá, nejspíš nebude stačit a později bude přebita další dohodou. Ale bude to lepší situace s menšími riziky než současný stav. Pro světovou ekonomiku (a tak) i Českou republiku.

PS: Pravděpodobnost odpojení Řecka od eurozóny v posledních dnech i měsících roste.