Monthly Archives: Leden 2012

Ostrovy s poklady jen pro některé

Spolu s Honzou Strakou jsme sepsali recenzi jedné zajímavé knížky:

Neznámí vlastníci plzeňské Škodovky, obří ekologická zakázka, údajné miliony matky bývalého ministra Kocourka, pražské machinace s Opencard nebo s prodejem jízdenek jsou kauzy, které v poslední době hýbaly českými médii. Kromě podezření z korupce a rozhořčení veřejnosti je spojuje ještě jedna věc. Zásadní roli v těchto podezřeních hrají země s neprůhlednými finančními pravidly, které často odmítají spolupracovat s českými úřady nebo v nich není možné dohledat konečné vlastníky společností. Jak ve své knize Ostrovy pokladů (Treasure Islands) ukazuje britský investigativní novinářNicholas Shaxson, tyto finančně tajnůstkářské země (secrecy jurisdictions) nenapomáhají nekalostem zdaleka jen v České republice.

 

Shaxsonova kniha líčí znepokojivý obrázek světa, kde hrstka vybraných nalézá poklady na úkor ostatních – někdy znepokojivý až natolik, že je obtížné mu úplně uvěřit. Podle Shaxsona se dokonce tato finanční činnost v mnoha ohledech podobá tradičním formám korupce, jako je úplatkářství, a proto bychom na něj jako na korupci měli nahlížet.

Daňové ráje, jak se těmto zemím také často říká, nemusí znamenat jen tropické ostrovy, slunné pláže a nízké daně. Ano, mnoho jedinců a firem se do nich uchyluje, aby se doma vyhnuli daním, jejich klíčovým rysem je ale malá transparentnost. Finančně tajnůstkářské země tak především nabízejí příležitost vyhnout se pravidlům a zákonům jiných zemí – a jsou jimi tak nejen Kajmanské ostrovy, ale i Londýn nebo Lucembursko. Ačkoliv povědomí veřejnosti o významu finančně tajnůstkářských zemí zůstává malé, jejich role v globální ekonomice je obrovská.

Jeden z problémů, na který Shaxson upozorňuje, je spojen s tzv. daňovou optimalizací nadnárodních firem. Ta je legálním aspektem globálního ekonomické činnosti, kdy téměř 60 procent světového obchodu se děje v rámci nadnárodních firem a firmy se i dle daňových sazeb rozhodují o umístění svých aktivit. Problémem je, že firmy často zneužívají transakce v rámci nadnárodní firmy k tomu, že se daně snaží vyvést do zemí s nižšími sazbami, ačkoliv to neodpovídá umístění jejich ekonomických aktivit. A i prostřednictvím finančně tajnůstkářských zemí již předpisy porušovat můžou. Shaxson uvádí extrémní příklady nekalých transakcí za pomoci takové manipulace cen výrobků: kilo toaletního papíru z Číny se prodalo za 4 121 dolarů a litr jablečného džusu z Izraele za 2052 dolarů. Takto křiklavé manipulace dnes projdou jen zřídka, ale například v oblasti duševního vlastnictví, kde není zcela jasné, v jaké zemi vzniká přidaná hodnota a existuje poměrně široké rozpětí uznatelné ceny, se dají pravidla lehce ošálit.

Rozvojové země kvůli těmto machinacím přicházejí podle některých odhadů ročně o desítky miliard dolarů. Na různé účetní finty a nejasně definovaná pravidla doplácejí ale i země vyspělé. Nadnárodní firmy dokáží své zisky pružně přesouvat v rámci holdingů a například v roce 2007 třetina ze 700 největších britských korporací nezaplatila v Británii vůbec žádnou daň ze zisku.

Finančně tajnůstkářské země mohou rovněž hrát klíčovou roli při napomáhání globálnímu organizovanému zločinu např. při obchodu s drogami, zbraněmi, nebo se ženami. Pro policii je téměř nemožné dopátrat se, kam mizí peníze, protože mnohé jurisdikce odmítají sdílet informace. Rozlišit právo na finanční tajemství a přehnané tajnůstkářství je obtížné – ale alespoň pohledem z České republiky i Shaxsona na mnohých místech světa jistě dochází k přehnanému tajnůstkářství. Například na Kajmanských ostrovech je dokonce možné skončit ve vězení nejen za vyzrazení informací, ale i za pouhé požádání o informaci. A pokud se zahraniční vyšetřovatelé začnou přece jen o účty v těchto mimořádně nepřístupných zemích detailně zajímat, přesunou se tiše ale rychle do jiného místa. Není divu, že na Britských Panenský ostrovech s 25 000 obyvateli je registrováno 800 000 společností – dle Indexu finančního tajnůstkářství vydaného Tax Justice Network v říjnu 2011 nabízí jedny z nejextrémnějších podmínek.

Na tom, že je země velkým finančním centrem nemusí být ještě nutně nic špatného – pokud to není spojeno s nekalou konkurencí v podobě příliš tajnůstkářských podmínek.Podle Shaxsona jsou dvě největší světové finančně tajnůstkářské země Spojené státy následované Velkou Británií, další se nacházejí v Evropě. Díky nedávným korupčním kauzám již česká veřejnost ví o Kypru a jeho nedobytném obchodním rejstříku. A například Švýcarsko, které v roce 2011 „zvítězilo“ v Indexu finančního tajnůstkářství, v roce 2009 hostilo 2,1 trilionu dolarů ze zahraničních  účtů – z čehož 80% nebylo přiznáno daňovým úřadům v bydlišti vlastníka.

Velkou pozornost nedávno vzbudil úspěch amerického daňového úřadu (IRS) při odhalení tajných kont amerických občanů ve Švýcarské bance UBS. Když IRS díky whistleblowerovi získala informace o tajných kontech, pohrozila UBS odebráním licence a kriminálním vyšetřováním. Banka raději zaplatila pokutu 780 milionů dolarů a předala Američanům jména 4000 amerických držitelů kont. To ve Švýcarsku, tradičně zakládajícím si na bankovním tajemství, způsobilo nemalou kontroverzi, zvlášť když k úspěchu Američanů přispěla právě činnost whistleblowera. Úspěchy v boji proti daňovým únikům jsou však stále spíše ojedinělé a vyvolávají i kontroverze – jako když německé úřady koupily od zaměstnance banky seznam klientů, kteří v Lichtenštejnsku skrývali svůj majetek.

Problematika finančního tajnůstkářství je komplexní a toto jsou jen některé z jejích dimenzí. Daňové úniky jsou jasně odsouzeníhodné. Co si ale počít s tím, že mezi velká finanční centra patří například také Nizozemsko, kudy v roce 2008 proteklo 18 trilionů dolarů, přibližně dvacetinásobek jeho HDP? Spoustu investorů jistě přilákalo jeho stabilní politické a právní prostředí a ne (jen) nekalé úmysly. Je např. daňová konkurence zemí dobrým způsobem, jak zlepšovat efektivitu (a tak i bohatství) ekonomiky, nebo jen poskytuje korporacím příležitost, jak se vyhnout své společenské zodpovědnosti? Aktuální informace o problematice  finančně tajnůstkářských zemí a o pokusech úřadů zlepšit regulaci a její vymáhání podává blog organizace Tax Justice Network, která se na tuto problematiku dlouhodobě zaměřuje.

Různé finanční machinace, jejichž součástí je i využívání finančního tajnůstkářství, se staly tak všudypřítomnými a mají tolik podob, že si jich ani nevšímáme – ať už jejich legálních nebo nelegálních aspektů. Konec konců, i Česká republika má svá neprůhledná finanční pravidla jako například listinné akcie na majitele.  V rámci debat o reformách globální ekonomiky tak Ostrovy pokladů přináší mnoho podnětných myšlenek, kterými směry se vydat. Jedním z nich je například užší mezinárodní spolupráce, která odstraní mezery v zákonech a nejkřiklavější výhody pro vybrané skupiny.

Zkrácená verze této recenze vyšla 23.1. v týdeníku Euro.

Ekonomická globalizace aneb provázanost s pozitivními i negativními důsledky

Provázanost světových ekonomik včetně té české je opravdu vysoká. Tato ekonomická provázanost roste v posledních dekádách a letech kvůli řadě globálním trendům, ať je to například nárůst mezinárodního obchodu nebo nové technologie. V posledních dnech a letech vidíme často negativní aspekty této provázanosti. To ale neznamená, že bychom tuto provázanost měli chápat jen negativně. V dobách relativní prosperity, ale i dnes přináší tato provázanost (nebo-li globalizace) pozitivní přínosy pro českou i celosvětovou ekonomiku a celkově přispívá k růstu světové prosperity.

Na případě snížení hodnocení evropských států a podobné hrozbě pro asijské ekonomiky na přelomu týdne – a zároveň opačného trendu v posledních pár dnech – se odráží především jejich provázanost v mezinárodním obchodě. Asijské země mohou trpět hlavně zpomalením poptávky po svém zboží v Evropě. Toto téma provázanosti jsem dnes diskutoval také na Rádiu Česko (nahrávka i jejich článek k dispozici zde).

Kvůli provázanosti se zhoršujícími se vyhlídkami v Evropě se obecně snižují ekonomické vyhlídky snad celému světu. I stabilní Norsko s velkými monetárními i ropnými rezervami je ovlivněno vývojem penzijních fondů vázaných na globální akciové trhy a poptávkou po ropě – i když se jedná o velmi vyspělou a stabilní zemi, je se světovou ekonomikou provázána velmi těsně.

Německo v minulém týdnu ukázalo, že může být premiantem a vyhnout se snižování ratingů navzdory velkým nejistotám – věřitelé dokonce minulý týden zaplatili za možnost půjčit německé vládě peníze (jak jsme detailně diskutovali minulý týden s Honzou Macháčkem a ostatními kolegy zde, nebo-li ).

V rámci provázaného světa je připravovaný evropský fiskální pakt – a obecně další mezinárodní organizace a dohody – příležitostí pro Českou republiku ovlivnit i mezinárodní záležitosti ve svůj a v konečném důsledku v celosvětový prospěch. To, co si upřímně jako země myslíme, že je lepší, bychom měli prosazovat nejen u nás, ale i v rámci EU.

Ukazatel nejistoty v ekonomice

Výsledky nedávných aukcí německých dluhopisů odrážejí vývoj na sekundárních trzích, kde se německé tříměsíční dluhopisy obchodují s negativním výnosem již od půlky prosince.

Investoři se rozhodli zaplatit Německu za privilegium toho, že mu půjčí peníze. Čtyři miliardy euro v šestiměsíčních dluhopisech prodalo Německo v pondělí poprvé v historii s negativním výnosem. Negativní výnos dluhopisů v aukci ale není unikát sám o sobě. Příklady negativních výnosů z dluhopisů v aukcích známe z minulosti z jiných zemí. Například v září Švýcarsko a v prosinci minulého roku Nizozemí prodaly podobné dluhopisy taky s negativním výnosem.

Proč se to stalo?

– Nízké nebo negativní výnosy dluhopisů jsou ukazateli vnímání nejistoty ve světové ekonomice. Německo je bezpečné útočiště ve srovnání s mnohými neklidnými zeměmi regionu a i ostatními možnostmi investování peněz. Investoři se bojí možných velkých ztrát. V tomto naprosto souhlasím s kolegou Lubošem Mokrášem včetně možných negativních dopadů na soukromý sektor.

– Výsledky aukcí odrážejí vývoj na sekundárních trzích, kde se německé tříměsíční dluhopisy obchodují s negativním výnosem již od půlky prosince.

– Kvůli technickým změnám v pravidlech aukcí německých dluhopisů nebyl dříve negativní výnos možný.

– Investoři nakoupili dluhopisy s očekávaným negativním výnosem. Pokud se ale například zhorší situace v eurozóně, dá se očekávat růst cen těchto dluhopisů. Pak by bylo možné, že by investoři díky vyšší ceně vydělali i na těchto dluhopisech.

 Nejméně na dvě zajímavé otázky nyní neznám jednoznačné odpovědi:

Proč investoři raději nedrží hotovost? (Například technický aspekt provádění aukce nebo regulační požadavky na držení určitého podílu dluhopisů?)

Může Česká republika prodat v aukci dluhopisy s negativním výnosem? (Například Německo nově ano, USA stále ne.)

(Příspěvek v rámci Macháčkovy výměny zde.)

Kraus, Kradu, Kradeš, Krademe?

Kolegovi Jirkovi se povedlo krásně odpovědět na dvě otázky měsíčníku KRAUS, výsledek s malými úpravami zde:

Jiří Skuhrovec, Jana Chvalkovská, Petr Janský, doktorandi Institutu ekonomických studií FSV UK a autoři zIndexu, hodnocení zadávání veřejných zakázek, na jehož základě označil časopis The Economist Českou republiku za „hnijící partitokracii“ a za „ukradený stát“.

1) Proč Češi kradou?

Kradení má v čechách dobrou tradici, zejména pak kradení od státu. Proč? 260 z posledních 300 jsme let žili ve státě který nebyl NÁŠ (ať už za nitky tahala Moskva nebo Vídeň). Krádež od „okupantů“ tradičně nebyla považována za nic špatného, spíš přirozeného – nebo dokonce oslavovaného. Babinský nebo Jánošík byli normální zloději, že však kradli hlavně od nevítaných hostů, bylo jim prominuto. My si ale musíme zvyknout, že dnes už to náš stát je – a zlodějna už není forma odboje. Kdo krátí daně, není šikovný. Kdo dá bratranci zakázku z ruky, není rozumný starosta. Oba jsou zloději. Tečka.

2) Jaká je podle Vás největší česká polistopadová krádež (tj. včetně současnosti)?

Jednorázové krádeže jsou druhá liga. Pomalé systematické odčerpávání peněz z rozpočtů státu, měst nebo státních firem je dílem mnohem schopnějších zlodějů. Nese ovoce každý rok, a je na něj méně vidět než na mediálně chytlavé tunely.

O aktuálních otázkách, které zajímají každou rodinu

Poprvé v životě jsem si dnes koupil týdeník Květy, který každý týden čte 350 tisíc lidí. Proč? Protože jsem se v prosinci odvážil odpovědět na jejich záludné otázky a moje odpovědi vyšly v posledním čísle (v čísle 1 roku 2012) – prosím, berte tyto odpovědi s rezervou. Na potřebný nadhled vás snad upozorní již upoutávka na první straně: „PŘIPRAVME SE NA NEJHORŠÍ S předními ekonomy o aktuálních otázkách, které zajímají každou rodinu“. Na stranách 13 až 15 pak novináři Michaela Šmerglová a Ivo Bartík z Květů píší:

„Nikdo nic letos nemá…

…míti za definitivní, protože ono to může dopadnout úplně naopak. Ne že by parafráze slavné písničky Voskovce a Wericha jindy neplatila – v této době ale jaksi obzvláště. Vítejte do nejistých časů! A pojďte se spolu se dvěma ekonomickými odborníky zamyslet nad 14 otázkami, které jsme jim položili. Snad postihnou většinu starostí, jež by vás letos mohly potkat. I když zase – kdoví…“ (Odpovědi kolegyně Michaely Ševčíkové z VŠE na stejné otázky jsem kvůli jejich délce z kopie níže vymazal, ale v týdeníku Květy je zájemci můžou najít.)
* 1. Co v roce 2012 čeká českou korunu? Bude se chovat spíš jako švýcarský frank, nebo jako maďarský forint?
Petr Janský: Osud české koruny v roce 2012 je ve hvězdách. Švýcarský frank z ní ale letos – stejně jako nikdy jindy v dohledné budoucnosti – určitě nebude.

* 2. Mám se bát o místo a plat? Bylo by užitečné po vzoru Německa zavést ve firmách zkrácenou pracovní dobu s příslušně nižším platem?
P. J.: O místo a plat se někdy bojí každý z nás. Méně platu a případně i práce by mi za udržení místa v případě krize určitě stálo.

* 3. Může v souvislosti s případným krachem EU a eura bezprostředně zbankrotovat i český stát?
P. J.: Ano.

* 4. Co by to pro české občany a jejich úspory znamenalo?
P. J.: Bylo by to špatné pro občany a ještě horší pro jejich úspory.

* 5. Jsou zlaté rezervy ČNB pro tuto dobu dostatečné? Nezbavili jsme se v 90. letech zlata neuváženě, nebylo by teď lepší obnovit navázání koruny na zlato?
P. J.: Zlaté rezervy se zdají být dostatečné. Když už korunu chcete nutně na něco vázat, tak spíše na ono nestabilní euro než na zlato – do zemí eurozóny nakonec směřuje většina našeho vývozu.

* 6. Prakticky všechny české banky jsou v zahraničních rukou. Jsou u nich naše úspory bezpečné? Nemůžou zbankrotovat spolu s EU?
P. J.: Úspory v bankách jsou relativně bezpečné, navzdory nejistotě moc lepších míst pro úspory není.

* 7. Je možné, že se Evropa letos rozdělí na bohatý Sever (včetně nás) a zadlužený Jih?
P. J.: Možné je úplně všechno. Každopádně jsem pro udržení si optimismu. Česká republika je součástí bohatého Severu.

* 8. Co říkáte teorii, podle níž je krize zinscenovaná, aby Německo mohlo ovládnout Evropu? Po dvou prohraných válkách si ji prostě koupí za půjčky a dotace.
P. J.: Některé jiné podobně bláznivé teorie znějí pravděpodobněji.

* 9. Je na místě vybírat úspory a nakupovat zlato či nemovitosti? Nebo snad dokonce po vzoru našich otců a dědů kupovat alkohol a kuřivo do zásoby?
P. J.: Určitě spíše nemovitosti než zlato, alkohol nebo kuřivo do zásoby.

* 10. Je dobrý čas na půjčky a hypotéky? Dá se očekávat vysoká inflace, jež zlevní splátky?
P. J.: V rámci možností bych se vzhledem k velkým nejistotám nezadlužoval. A už vůbec ne kvůli inflaci. Je velmi málo pravděpodobné, že by ji Česká centrální banka pustila výrazně nad očekávanou úroveň 2 %.

* 11. Pokud si chci uchovat úspory, kam bych je měl investovat? Do fondů, státních dluhopisů, akcií?
P. J.: Ani jedno. Osobně bych investoval do rodiny (vzdělání, bydlení) a do nízkoúročených, ale pojištěných spořicích účtů s jistým výnosem.

* 12. Měl bych shánět pozemek na zahradu, která by mi v budoucnu dodala aspoň vlastní brambory, jablka apod.?
P. J.: Zahrádka je a stále zůstane fajn především jako koníček s pohybem na čerstvém vzduchu.

* 13. Můžeme věřit vládním politikům -zahraničním i těm našim – v tom, co nám o krizi říkají?
P. J.: Důvěřuj, ale prověřuj.

* 14. Na masivní nákup evropských dluhopisů se prý chystá Čína. Co by to pro starý kontinent znamenalo?
P. J.: Nic podobného se nyní nezdá být v zájmu Číny, tak proč by to dělala? Každopádně z dnešní perspektivy je každý dluhopis koupený kýmkoli dobrou zprávou.