Monthly Archives: Září 2012

Česko je v rozvojové spolupráci na chvostu, pomáhat přitom může nejen penězi

Nejchudší lidé nežijí v Česku. Ale i těm nejchudším můžeme alespoň trošku pomáhat i z Česka.

O tom, jak nám to jde, je dnes vydaná studie think tanku IDEA při CERGE-EI. Společně s kolegyní Zuzkou Řehořovou poprvé prezentujeme výsledky Commitment to Development Index i pro Česko.

Jak si Česko vede ve své snaze pomáhat rozvojovým zemím v porovnání s ostatními rozvinutými zeměmi? Poprvé aplikujeme na Českou republiku osvědčenou metodologii Commitment to Development Indexu (Index pomoci rozvojovým zemím) washingtonského think tanku Center for Global Development. Česká republika se v součtu sedmi kritérií řadí na 20. místo z celkem 23 hodnocených zemí a má tak dle Indexu v pomáhání velký potenciál pro zlepšení.

Studie se zejména snaží poukázat na to, že rozvinuté země jako Česká republika mohou pomáhat i jinak než prostřednictvím finanční rozvojové spolupráce.

Index ukazuje, že Česko na premianty – Švédsko, Dánsko a Nizozemí – nejvíce ztrácí v kritériích rozvojové spolupráce a bezpečnosti, naopak velmi dobrých výsledků dosahuje v mezinárodním obchodu a životním prostředí. Jen lehce podprůměrná je Česká republika v investicích, migraci a technologiích.

Podle studie existují i v době hledání škrtů v českých veřejných rozpočtech možnosti zlepšení pomoci rozvojovým zemím. Často může být pro Českou republiku přijatelnější a pro rozvojové země přínosnější změnit nastavení našich veřejných politik namísto zvyšování finančních prostředků určených na rozvojovou spolupráci.

Studie a v ní uvedené první výsledky Commitment to Development Index pro Českou republiku tak nejen zdůrazňují roli Česka jako rozvinuté země vůči rozvojovým zemím, ale ukazují i možnosti, jak tuto roli hrát lépe, než je tomu nyní.

Studie „Česká pomoc rozvojovým zemím: nejen finanční rozvojová spolupráce” je k přečtení na http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_06.pdf.

O IDEA: Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při akademickém pracovišti CERGE-EI je nezávislý think tank zaměřující se na analýzu, vyhodnocování a vlastní návrhy veřejných politik. Doporučení IDEA vychází z analýz založených na datech, jejich nestranné interpretaci a moderní ekonomické teorii. IDEA vznikla z iniciativy a pod vedením prof. Jana Švejnara.

Reklamy

Pyramida konkurenceschopnosti aneb Vládnout si a konkurovat, nebo krást?

Korupce a neefektivní veřejná správa jsou dva největší problémy konkurenceschopnosti v České republice. Tvrdí to Světové ekonomické fórum, které minulou středu vydalo Index mezinárodní konkurenceschopnosti. Naše umístnění v Indexu se oproti loňsku změnilo jen nepatrně, a to poklesem o jedno místo na 39. příčku.

Česko je na tom stále špatně s kvalitou institucionálního prostředí. Například v důvěře veřejnosti v politiky se ještě zhoršilo a je až páté od konce z celkem 144 hodnocených zemí. Instituce přitom patří k základním předpokladům pro konkurenceschopnost, a jsou proto v základech pyramidy. Pyramidu využívám ke grafickému znázornění výsledků, hodnoty dvanácti skupin ukazatelů jsou oznámkovány jako ve škole. Česká republika má z institucí nedostatečně, výbornou nemá z žádné z dvanácti oblastí.

 

Na umístění Česka v Indexu mají vliv i kroky současné vlády. K těm negativním za poslední rok patří rostoucí nepředvídatelnost změn sazeb daně z přidané hodnoty, naopak k pozitivním krokům zařaďme schválení a pokusy o implementaci Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti. Je nejvyšší čas začít cíle strategie cílevědomě naplňovat
a pyramidu konkurenceschopnosti zesvětlit, a to nejen v základech. Ty bohužel naše schopnost krást (korupce) a neschopnost si vládnout (neefektivní veřejná správa) stále udržují v chatrném stavu.

 

Autor je ekonom IES FSV Univerzity Karlovy a výzkumník think-tanku IDEA při CERGE-EI.

Vyšlo v týdeníku Euro 10.9.2012 na straně 8.

 

Obrázek

Zdroj: Týdeník Euro, 10.9.2012

Kocovina z ECB aneb dnešní výhra, zítřejší past

Evropská ekonomická krize ani její hlavní protagonisté si přes léto nevzali prázdniny. Výsledkem je nový plán Evropské centrální banky na záchranu eura „za každou cenu.“ V jejím podání půjde o neomezený nákup dluhopisů zadlužených zemí eurozóny na sekundárním trhu, což má prý uklidnit situaci. Fakticky jsou přínosy tohoto kroku ale velmi nejisté. Existují minimálně čtyři oblasti, kde včerejší dobrá zpráva znamená zítřejší hrozbu.

 

Zaprvé jde o morální hazard: země eurozóny se chová jinak v případě, kdy nese plné riziko zadlužování, a jinak, když toto riziko sníží díky programu ECB. Tím, čím se centrální banka snaží řešit situaci zemí v problémech, zároveň vytváří lepší podmínky pro všechny zadlužené země. Mít dluhy bude levnější, země budou mít menší motivaci se dluhům vyhnout.
Nákupy vládních dluhopisů také dostávají ECB do oblasti fiskální politiky a snižují její nezávislost. Alespoň podle ortodoxního pohledu na roli centrální banky, který říká, že by se měnové a rozpočtové politiky neměly příliš míchat. Nezávislost centrálních bank se ujala proto, aby vlády nevyužívaly jejich tiskárny k umělému naplňování státních rozpočtů, které by nakonec vedlo k inflaci. Nyní dochází k jinému, nicméně velmi podobnému naplňování státních pokladen. Nákup dluhopisů ECB snižuje náklady na dluh, a tedy jeden z důležitých výdajů státních rozpočtů. Rizika s tím spojená jsou možná dokonce větší než u standardního tištění peněz.
Zatřetí, ECB na sebe bude brát velké riziko. V případě nesplácení dluhopisů může být banka velmi vážně zasažena ztrátou jejich hodnoty. Ještě při restrukturalizaci řeckého dluhu měla ECB vymíněno exkluzivní postavení mezi věřiteli, a odpisy proto měla nižší než ostatní vlastníci řeckých dluhopisů. Od teď by se ale měla ECB v případě restrukturalizace dluhu postavit na stejnou úroveň jako například soukromé fondy. To sice možná zvýší efektivitu těchto nákupů, současně ale přináší riziko velkých ztrát. A také zvýšení nestability v případě další restrukturalizace dluhu jedné nebo více zemí eurozóny. Jenže – má ECB dostatečnou důvěru trhů? Budou jí věřit, že v případě skutečných problémů nebude znovu vyžadovat exkluzivní postavení?
A nakonec, podmínky, které musí země plnit, aby ECB koupila její dluhopisy, zpomalují samotný nástup pomoci. V posledních třech letech jsme byli několikrát svědky toho, kdy Evropa musela ze dne na den vyřešit velký problém. K tomu ale do budoucna potřebuje možnost rychlého řešení, což plán ECB nenabízí. Zůstává také otázkou, jak se banka zachová ve chvíli, kdy by země přestaly plnit stanovené podmínky.
Zatím se jedná pouze o plán. Navíc plán, který nepodpořil jeden člen rady ECB, nejspíše prezident Bundesbanky Jens Weidmann, a tedy Německo. Jenže možnost neomezeně odkupovat dluhopisy zadlužených zemí neděsí jen německé politiky a ekonomy. Nakolik je potom možné brát plány ECB jako jisté? Jedna věc je mít dostatek hlasů pro vybraný plán, druhá věc je mít dostatek vůle a podpory pro jeho aplikaci v případě výrazného zhoršení stavu Španělska nebo Itálie. Dlouhodobá rizika nově představeného plánu ECB jsou vysoká. Jediné, v co můžeme doufat je, že ECB ze všech špatných možností vybrala tu nejlepší.

 

Vyšlo v Hospodářských novinách v pátek 7.9.2012.

O autorovi| Petr Janský autori@economia.cz ; Autor je ekonom IES FSV Univerzity Karlovy a výzkumník think-tanku IDEA při CERGE-EI.

(http://jansky.blog.ihned.cz/c1-57381620-kocovina-z-ecb-aneb-dnesni-vyhra-zitrejsi-past)