Monthly Archives: Říjen 2012

Rozvojový svět a my: co si myslí a dělají občané jedné z 27 nejrozvinutějších zemí

Tento týden jsem na výzkumném pobytu ve Washingtonu zde. Pěkně se nám to ale sešlo už minulý týden. V jeden den jsme se dozvěděli nové informace o české pomoci rozvojovým zemím ze dvou zdrojů. Jednak o tom, co si o tomto tématu myslíme, a druhak o tom, co doopravdy činíme.

Začněme našimi myšlenkami o rozvojové pomoci. Názory Čechů a dalších Evropanů na rozvojovou pomoc sledoval průzkum Eurobarometru. Výsledky v češtině pro Česko jsou zde. A jedna z hlavních zpráv je, že pro většinu otázek jsou české odpovědi srovnatelné s průměrem Evropské Unie. Ať už je to překvapující u některých odpovědí více (důraz na lidská práva v rozvojové pomoci je u nás vnímán průměrně) nebo méně. Pokud jde o rozdíly oproti průměru, tak například máme rezervy v informovanosti, kdy si málokdo z nás věří, že ví, kam jde naše rozvojová pomoc.

A ve stejný den byly zveřejněny i výsledky toho, jak se Česká republika vůči rozvojovým zemím opravdu chová. Výsledky Commitment to Development Index (CDI, odhodlání k pomoci rozvojovým zemím) jsou v češtině pro Česko zde. Nejsou to první výsledky tohoto Indexu pro Česko (ty jsme s kolegyní Zuzkou Řehořovou vydali v rámci think tanku IDEA při CERGE-EI zde a psal jsem o tom také například zde), ale první výsledky přímo od washingtonského Center for Global Development:

„V celkovém pořadí Česká republika zaujímá 24. místo. Nejlepší výsledky má v oblasti životního prostředí, a to díky vysokým daním na benzín a klesajícím emisím skleníkových plynů na jednotku HDP. Má také nadprůměrné výsledky v technologiích a obchodě, kde jsou relativně nízké překážky dovozu z rozvojových zemí a podstatné dotace na výzkum a vývoj. Celkové skóre země však sráží nepříliš rozsáhlý program zahraniční pomoci, bariéry kladené migrantům a studentům z rozvojových zemí a omezená podpora mírových a humanitárních misí.“

Česká republika je oficiálně jedna z 27 nejzodpovědnějších a nejbohatších zemí na světě, alespoň tedy podle uznávaného Center for Global Development. Je to důvod k radosti, ale také závazek pro naši zodpovědnost vůči lidem s horšími příležitostmi, ať už žijí v České republice nebo rozvojových zemím.

Reklamy

Opravdový žebříček bohatství

Bohatství znamená také vyšší zodpovědnost vůči chudým. A nemusíme jenom posílat peníze.

 

Zvykli jsme si na to, že nejbohatší Češi patří mezi nejbohatší osoby na celém světě. Petr Kellner je v žebříčku miliardářů časopisu Forbes na 110. místě a do první tisícovky se vešli i Zdeněk Bakala a Andrej Babiš.

Zvykněme si také na to, že i průměrní Češi patří mezi nejbohatší osoby na této planetě a i ti nejchudší Češi jsou na tom stále výrazně lépe než většina dnes žijících lidí. Nejenže si ze svých příjmů můžeme většinou dovolit nákup velmi kvalitního zboží a služeb v dostatečném množství, máme i výborné možnosti vzdělávání se, zdravotní péče a také délka našeho očekávaného dožití patří mezi nejlepší na světě.

Bohatství je skvělá věc, ačkoli ne vždy spolu s ním přichází i štěstí a další znaky všeobecného blahobytu. Každopádně bohatství přináší zodpovědnost vůči méně materiálně zabezpečeným. V tomto případě vůči chudým lidem v méně rozvinutých zemích.

Nejchudší lidé nežijí v Česku. To ale neznamená, že jim nemůžeme na dálku pomoci. Tím, jak nám to jde, se zabývá nedávno vydaná studie think tanku IDEA při centru pro ekonomický výzkum CERGE-EI (odkaz pdf, zde web). Společně s kolegyní Zuzanou Řehořovou jsme v této studii poprvé aplikovali i pro Česko osvědčenou metodologii Commitment to Development Index (Index pomoci rozvojovým zemím) uznávaného a vlivného washingtonského institutu Center for Global Development.

Může to být lepší Česká republika se v součtu sedmi kritérií Indexu řadí na dvacáté místo z celkem třiadvaceti hodnocených zemí, a má tak velký potenciál pro zlepšení. Vedle tohoto, ne příliš optimistického, výsledku se snažíme zejména poukázat na to, že rozvinuté země jako Česká republika mohou pomáhat i jinak než prostřednictvím svých peněz, a tedy finanční rozvojové spolupráce, která je jen jedním ze sedmi kritérií.

Obrázek

Index ukazuje, že na premianty – Švédsko, Dánsko a Nizozemsko – Česko nejvíce ztrácí v kritériích finanční rozvojové spolupráce a bezpečnosti, naopak velmi dobrých výsledků dosahuje v mezinárodním obchodu a životním prostředí. Jen lehce podprůměrná je Česká republika v investicích, migraci a technologiích. I v době hledání škrtů existují v českých veřejných rozpočtech možnosti zlepšení pomoci rozvojovým zemím. Často může být pro Českou republiku přijatelnější a pro rozvojové země přínosnější změnit nastavení našich veřejných politik namísto zvyšování finančních prostředků určených na rozvojovou spolupráci. Studie IDEA a v ní uvedené první výsledky ukazují i možnosti, jak tuto roli hrát lépe, než je tomu nyní. Uvedu pár doporučení (některé z nich se aktivní lidé například na ministerstvech a v neziskových organizacích už snaží prosazovat):

• Zvyšme počet stipendií pro studenty z rozvojových zemí a zjednodušme jejich dnes relativně složitou administraci.

• Zvyšme počet povolení k pobytu a práci u nás a zlepšeme zaměření těchto povolení více na nejchudší lidi.

• Česká vláda může při strategických rozhodnutích někdy vzít v potaz kromě zájmu svých i zájmy nejchudších obyvatel planety. A to bez toho, aby to znamenalo zhoršení pro tuzemské obyvatele (a někdy dokonce může dojít ke zlepšení).

• Berme u financování rozvojových projektů a rozvojové spolupráce obecně v potaz nejen oficiální status země jako rozvojové, ale i to, jestli tyto země patří mezi opravdu nejchudší, a tedy s nejchudšími lidmi.

Někdy ještě důležitější než konkrétní doporučení na zlepšení českého vztahu s rozvojovými zeměmi může být změna chápání u široké veřejnosti. Proto – jakkoli někteří z nás můžou mít někdy hlouběji do kapsy – si opakujme: patříme mezi nejbohatší lidi, kteří kdy žili na této planetě. Třeba si tak více uvědomíme své štěstí. A taky snad potřebu a ochotu pomáhat i těm méně bohatým nebo méně šťastným, jakkoli většina z nich žije někde v Africe, Asii a Latinské Americe.

Jak nám to v Česku jde, budeme i nadále moci sledovat pomocí Indexu, který bude od dalšího ročníku zveřejňovat i pro Česko již přímo washingtonský think tank Center for Global Development.

I proto tam za týden budu na návštěvě – s Davidem Roodmanem domluvit zveřejňování Indexu pro Česko, diskutovat návrh nového kritéria Indexu a také se podívat, jak takový úspěšný think tank funguje.

Psáno pro týdeník Euro.

Prognózuji, prognózuješ, prognózujeme

Budoucnost je stále ta stejná budoucnost. Ale způsoby, jakými se s ní potýkáme a prognózujeme, se oproti dřívější době částečně změnily u nás i ve světě. O některých zajímavějších (i méně zajímavých) projektech posledních let je – mimo jiné – tento příspěvek.

  1. Existuje dnes něco jako komplexní prognóza ekonomického (sociálního, demografického apod.) vývoje v Evropě a ve světě?
    1. Ano i ne. Ano, mnohé organizace i jednotlivci se snaží o komplexní prognózu ekonomického vývoje ve světě. Ne, podle mého názoru neexistuje ale jeden jediný systém nebo jedno místo, které by si dělalo (oprávněný) nárok na nejlepší možnou prognózu ekonomického vývoje.
    2. Mezi tyto organizace patří například think tanky, univerzity a mezinárodní organizace (jako například agentury OSN, OECD nebo Mezinárodní energetická organizace, které zveřejňují prognózy budoucího vývoje), stejně jako soukromé firmy (z nichž mnohé se na prognózování specializují).
    3. Vlády a jejich organizace jako Evropská komise ve svých strategických dokumentech prognózují také budoucí vývoj – viz česká Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (http://www.businessinfo.cz/cs/podnikatelske-prostredi/strategie-konkurenceschopnosti.html) nebo Energy Roadmap 2050 Evropské komise (http://ec.europa.eu/energy/energy2020/roadmap/index_en.htm)
    4. Existují i menší, ale extrémně zajímavé a inovativní projekty jako je DAGGRE, jehož jsem účastníkem (http://daggre.org/info/). Za pomoci týmu expertů z různých oblastí se snaží vytvořit systém, který dokáže co nejpřesněji odhadnout budoucí vývoj a události.
    5. Dalším velmi zajímavým a inovativním projektem je Intrade (http://www.intrade.com/v4/home/) založený na tržních principech a sázení na různé scénáře budoucnosti (můžete si vsadit na to, že Barack Obama vyhraje v amerických volbách a tak mimo jiné ovlivnit názor tohoto trhu na tuto otázku. Mimochodem implikovaná pravděpodobnost je dnes na 75%).
    6. V České republice se podobnými otázkami kromě vlády, některých firem, univerzit a think tanků, zabývá také například projekt „Česko hledá budoucnost“ (http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/), který v jednotlivých oblastech hledá budoucnost Česka za 15 let. Jsem zpravodajem pro ekonomickou oblast a k dispozici jsou dílčí studie i za další oblasti zde:http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/studie/dilci-studie. Význačným projektem v této oblasti představuje také CESES (www.ceses.cuni.cz).
    7. V mnoha specifických oblastech se i think tank IDEA při CERGE-EI, jedno z mých pracovišť, snaží „prognózovat“, i když takto svou činnost nenazývá.  Ať už se jedná o predikci:
      1.                                                                i.      (prognóza) dopadu změn sazeb daně z přidané hodnoty (DPH): http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_01_Dane.pdf
      2.                                                              ii.      (prognóza) vývoje zadlužování veřejných financí: http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_1.pdf
      3.                                                             iii.      (prognóza) vývoje důchodového systému:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_02_Penze.pdf
      4.                                                            iv.      (prognóza) dopadu vzdělanosti na růst:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2012_02_Vzdelanost.pdf
      5.                                                              v.      (prognóza) dopadu nevalorizace starobních důchodů: http://iweb.cerge-ei.cz/news/in_the_media/data/kratka_studie_2012_2.pdf
      6.                                                            vi.      (prognóza) dopady rozpadu Eurozóny:http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2011_07.pdf
  2. Pokud ano – jak vidí naši budoucnost třeba za 20 let, tj v roce 2032?
    1. Jednoduchý a jednotný obrázek, který by dával dobrý smysl, umí vytvořit málokdo a těžko se mi některý z mě známých pokusů doporučuje. Obecně viz výše zmíněné příklady organizací, predikcí, studií a strategií, ale určitě řadu dalších kvalitních projektů neznám a budu rád za upozornění na ně.
  3. V minulosti se dlouhodobé prognózy zveřejňovaly celkem často, prognostici byli populární osobnosti. Proč oba tyto úkazy vymizely?
    1. Dovoluji si odhadnout, že v západní Evropě k takto výrazné změně jako v Česku nedošlo. Česko naopak šlo z extrému do extrému. Za minulého tzv. komunistického režimu se prognózovalo více, než bylo zdrávo a naopak k přílišnému útlumu prognóz i strategií došlo po Sametové revoluci. Tento útlum je pochopitelný, ale dnes už i vládní a ostatní politická reprezentace pochopila, že je potřeba se zamýšlet nad podobou naší budoucnosti a omezenými kroky, které můžeme využít k jejímu ovlivnění. Strategie (a prognózy) tak přestávají být sprostými slovy a naopak někdy spíše než jejich existence jako v 90. letech chybí jejich realizace.
  4. Není to jako s meteorologií – že totiž jsme schopni předpovědi pouze na velmi krátké časové úseky, nikoli na delší období?
    1. Ano, přirovnání s meteorologií ať už v případě ekonomie nebo obecně pokusů predikovat je na místě. A dokonce i ve velmi krátkém časovém období se někdy velmi rychle mění počasí a podobně je to i s ekonomikou a společností (viz například velké zvraty v hodnocení jednotlivých firem nebo států na trzích nebo nacionalistické či rasistické nálady ve společnosti).
  5. Jaké jsou důvody tohoto „ochromení prognostiky“?
    1. Jedná se z části o specifickou českou (lépe řečeno československou) věc – Prognostický ústav (který na Slovensku, na rozdíl od Česka, ještě v rámci Akademie věd stále existuje – http://www.prog.sav.sk/) byl líhní mnohých významných osob politické scény posledních dvou desetiletí (a možná i tohoto desetiletí!) a prognostika tak byla viditelná nejméně v jejich zosobnění i po změně režimu.
    2. To, že o prognostice nečteme v médiích, může znamenat i změnu jazyka. Místo prognostik dnes možná spíše v podobných situacích nazveme experta ekonomem nebo sociologem.
    3. Jinak v prognózování došlo v posledních desetiletích a letech k velkému vývoji – viz systémy jako DAGGRE nebo Intrade a také detailní prognózy a systémy soukromých i vládních institucí.

Po spolupráci na přelomu roku jsem opět přispěl svou troškou do týdeníku Květy. Výše jsou moje poznámky v odpovědi na jejich otázky. A ano, přiznávám se, podruhé v životě jsem si dnes tento týdeník i zakoupil.

A jako dodatek pár vybraných citátů k prognostice:

„Study the past if you would define the future.“
Confucius

„Knowing too much of your future is never a good thing.“
Rick RiordanThe Lightning Thief

„The future is already here — it’s just not evenly distributed.“
William Gibson

Co vlastně ekonomové s jistotou vědí?

Dovolím si odpovědět na tuto zajímavou otázku nepřímo. Ve středu jsem měl úvodní ekonomickou přednášku pro prváky naInstitutu ekonomických studií FSV UK. Kromě deseti základních ekonomických zásad a vysvětlování omezení ekonomie a ekonomů, jsem si se studenty povídal o tom, proč se ekonomové tak málo na něčem shodnou.
 
A také o tom, na čem se shodnou. V tom jsem si pomáhal výsledky výzkumu z roku 2006 mezi americkými ekonomy (procenta v závorce uvádí, kolik procent z oslovených ekonomů souhlasí s daným tvrzením – níže jsem vybral čtyři nejvyšší).
 
Vláda by neměla omezovat zaměstnavatele v posílání práce (outsourcing) do zahraničí (90,1 %). Vláda by měla zrušit zbývající tarify a ostatní překážky pro mezinárodní obchod (87,5 %). Vláda by měla zrušit zemědělské dotace (85,2 %). Vláda by měla zrušit dotace profesionálním sportovním klubům (85,2 %).
Samozřejmě i o těchto tvrzeních lze diskutovat – ale o čem se v ekonomii nedá? A nejspíše jedině na toto poznání se budeme moci spolehnout ještě třeba za padesát či sto let.
 
(Psáno včera před konáním dnešní přednášky, kdy jsem tento výzkum nakonec nestihl představit. V rámci Macháčkovy výměny na ihned.cz – názory ostatních ekonomů zde.)