Dnes IDEA prezentovala novou studii Penzijní dluh: břímě mladých, jejímž autorem je Ondřej Schneider. Níže přikládám alespoň její shrnutí, kdybych o ní v následujících hodinách a dnech nestihl napsat něco zajímavějšího – ať už z pohledu ekonoma anebo zástupce mladé generace.
Studie analyzuje dlouhodobé výhledy existujícího penzijního systému v České republice z pohledu skrytého penzijního dluhu států a mezigeneračního přerozdělování a srovnává ho se systémy v Estonsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Skrytý penzijní dluh vyjadřuje, nakolik závazky platit budoucí důchody nejsou kryty daněmi – konkrétně je vyjádřen jako rozdíl mezi diskontovanými finančními toky budoucích důchodů a povinných odvodů do důchodového systému každé věkové skupiny.
Česká republika má relativně nízkou úroveň skrytého penzijního dluhu a vysokou míru mezigeneračního přerozdělování, na kterou doplácí mladé generace. Na druhou stranu země s lepším poměrem mezigeneračního přerozdělování čelí vyšším deficitům, které budou muset být financovány daněmi, jež znovu zaplatí mladá generace. Z pohledu mladších generací studie přináší výběr mezi dvěma zly, kterým se v současnosti již nelze vyhnout – alternativou je buď vysoký skrytý dluh nebo značné mezigenerační přerozdělování.
Skrytý dluh se značně liší mezi zeměmi – v České republice a Estonsku jde přibližně o 55% HDP, zatímco v Polsku dosahuje 230%. Komparativně nízká hodnota českého skrytého dluhu je dána vysokými odvody a relativně skromnými penzemi vyplácenými dobře řízeným a integrovaným důchodovým systémem. Zvyšování věku odchodu do důchodu má razantní dopad na snižování skrytého penzijního dluhu, v České republice by mohlo skrytý penzijní dluh téměř eliminovat.
Protože v České republice dochází k velkému přerozdělování od mladších generací ke starším, penzijní systém uvaluje vysokou skrytou daň na mladší generace. Mladí lidé tedy ze systému dostanou daleko méně, než do něj odvedli. Muž narozený v roce 2008 může očekávat, že do systému odvede trojnásobek toho, co mu bude vyplaceno na důchodech, a ženy dvojnásobek.
Mladí muži vloží do penzijních systémů daleko více, než dostanou zpět, i v Estonsku (335%), Maďarsku (296%) a na Slovensku (183%). Navíc pokud dojde k dalšímu posouvání věku odchodu do důchodu a zpřísnění dalších podmínek, finanční nevýhodnost penzijních systémů pro nejmladší generace se ještě zhorší. K ženám jsou penzijní systémy štědřejší, především v Estonsku, Polsku a na Slovensku.
Návrh reformy probíraný v českém parlamentu v květnu 2011, který zvyšuje věk pro odchod do důchodu, by sice téměř odstranil skrytý dluh českého penzijního systému, zároveň by však ještě prohloubil mezigenerační nerovnosti. Rozdíl mezi odvody a důchody by dosáhl 400% pro muže a 350% pro ženy.
V závěru navrhujeme reformu financování českého penzijního systému pomocí financování dnešního základního výměru důchodů z vyššího zdanění spotřeby. Sjednocení sazeb DPH na úrovni 21.3% by umožnilo snížit odvody do důchodového systému o 5.5% objemu mezd a podpořit tak vyšší zaměstnanost. Díky vyšším platbám DPH by se na nákladech důchodového systému podílely všechny generace a omezilo by se tak dnešní masivní mezigenerační přerozdělování. Pro nejmladší ročníky by tato reforma snížila zhruba o jednu čtvrtinu nepoměr mezi jejich odvody do důchodového systému a budoucími důchody.
Petr Janský 