Evropské nejistoty

Příspěvek do aktuální diskuzní výměny Jana Macháčka:

Tázat se na budoucnost Eura a i celé Evropské unie je správné. Odpovídat je obtížnější. Nejistoty ohledně budoucího vývoje jsou neobvykle velké; zároveň neobvyklou nejistotu cítím i při psaní těchto řádků. Odstoupení německých představitelů z vedení Evropské centrální banky je jen malý díl nedostavěné, ale velkolepě naplánované stavebnice Euro. Tato stavebnice se nám rozpadá posledních několik měsíců až let před očima, tento týden obzvláště rychlým tempem.

Co nejdříve, v krátkém období jak říkávají ekonomové, je zásadní zamezit nekontrolovanému rozpadu této stavebnice a jsou dvě oblasti, kam by politici měli upnout svou pozornost. Prvním zásadním krokem je ozdravení evropských bank a tedy posílení jejich kapitálu, ať už z národních (Německo), unijních nebo zahraničních zdrojů (vhodné například v případě Itálie). Zadruhé, pokud Řecko čeká bankrot, tak ať je to řízená restrukturalizace dluhu a ve spolupráci s Evropskou unií (a tedy i jejím největším členem, Německem).

Po vyřešení současné krize se v dlouhém období bavme o zpevnění základů nebo případně změně celého architektonického plánu stavebnice Euro a vlastně celé EU. Sem patří návrhy na striktnější fiskální pravidla (ale nejdříve pojďme dodržovat ty stávající) nebo větší integraci evropských hospodářských politik. Veřejné politiky pro podporu konkurenceschopnosti a obecně ekonomického rozvoje, rozšíření monetární unie na fiskální nebo Eurobondy patří k návrhům, jejichž zavedení se musí seriózně zvážit. Tyto návrhy by mohly pomoci v budoucí krizi, ale současný žalostný stav by příliš neovlivnily (například fiskální pravidla). Zároveň politická shoda na nich není nyní příliš reálná (jak vidíme ze současného návrhu Evropské komise na Eurobondy bez podpory Německa).

Komentáře nejsou povoleny.