Oblíbeným ekonomickým ukazatelem posledních let je poměr dluhu veřejných financí vůči hrubému domácímu produktu. Co nám mimo jiné říká?
Většina ekonomů by se obecně shodla na pozitivním vlivu zvýšených vládních výdajů v době nízkého ekonomického růstu. To se ale ve velké míře v České republice neděje a místo toho v médiích častěji slyšíme o škrtech. Vyšší vládní výdaje by totiž mimo jiné zvýšili výše zmíněný ukazatel dluhu, což by mohlo je nevítané ať už samo o sobě nebo jako signál do zahraničí a finančním trhům. Diskuzi o tom zda je to tak správně nechme na jindy a podívejme se, co nám tento jednoduchý ukazatel říká dalšího.
To že tento ukazatel nemá jen čitatel (dluh) ale i jmenovatel (HDP) diskutoval na nedávné ideové konferenci své strany i pan premiér: „prioritního cíle kabinetu – vyrovnaných rozpočtů – nelze dosáhnout bez rostoucí ekonomiky“. Ano. Růst HDP přirozeně snižuje tento ukazatel dluhu a při jeho poklesu je tomu naopak. Za rostoucím ukazatelem dluhu, jak jsme v nedávné studii o udržitelnosti veřejných financí ukázali zde, tak nejsou zdaleka jen rostoucí výdaje spojené především se stárnutím obyvatelstva, ale přirozeně také očekávaný relativně nízký budoucí ekonomický růst.
I tento jednoduchý ukazatel nás tak potvrzuje v tom, že ekonomika je komplexní systém a jednotlivé kroky vládní hospodářské politiky by toto měly brát v potaz. A to více než je tomu dnes, ačkoli některé snahy v rámci koordinace reforem a agendy Evropy 2020. Když odhlédneme na chvíli od politických problémů a realizace vládních plánů, vidíme řadu pokusů o změnu fungování veřejných politik. Ať už to jsou reformy, méně promyšlené škrty, dlouhodobě zaměřené strategie konkurenceschopnosti nebo exportu či v nedávno slíbená prorůstová opatření, na první pohled se množství plánů současné vládě brát nedá (o podobných otázkách jsem včera diskutoval s Janem Procházkou, členem NERV, na Rádiu Česku).
Místo kvantity bych tak rád viděl ve vládních krocích více kvality. Ať už vláda učiní ekonomické předpoklady a politická rozhodnutí jakákoliv, svět rychle připravených a ne kvalitně ohodnocených a diskutovaných balíčků, jedno jestli škrtacích nebo prorůstových, není pro ekonomiku to pravé. Někdy je méně opravdu více.