Úniky do daňových rájů: Evidence skutečných vlastníků bohužel nebude přístupná veřejnosti

Daňové ráje se v průběhu posledních dekád staly důležitou černou dírou daní a anonymity.

V této černé díře končí daně, které pak platí – místo bohatých firem nebo osob uniknuvších do daňových rájů – ostatní daňoví poplatníci (včetně Vás a mě), kteří daňových rájů nevyužívají. V této černé díře také končí identita vlastníků a umožňuje tak anonymní vlastnictví (navzdory tomu, že by majitelé firem měly být teoreticky dohledatelní na justice.cz).

Na velikosti této černé díry se odborníci neshodnou (i kvůli související anonymitě a finančnímu tajemství), ale jestli je to 10 nebo 50 miliard ušlých daňových příjmů se mi nezdá zásadní. Zásadní je, že daňové ráje umožňují malé části společnosti nižší daně a vyšší anonymitu než jsou dostupné zbytku společnosti, nám ostatním smrtelníkům.

Problém daňových rájů a souvisejícího finančního tajemství, který se na Západ od nás alespoň v posledních letech těší pozornosti, se začíná i v návaznosti na Panamské dokumenty objevovat čím dál častěji i v české veřejné debatě. Hlavním problémem daňových rájů totiž nutně nejsou tamní nízké daňové sazby. Často jde spíše o to, že uchovávají přílišné finanční tajemství, které brání efektivní kontrole trestné činnosti i výběru daní.

Korupce a finanční tajemství

Korupční případy z nedávné minulosti často spojuje právě finanční tajemství a daňové ráje. Stačí se podívat na nedávné případy. Manažeři Mostecké uhelné společnosti v pochybné privatizaci vyvedli přes neprůhledné společnosti kolem 13 miliard korun do švýcarských bank. Sedmnáct haléřů z každého lístku v pražské MHD zase skrytě odcházelo netransparentní firmě na Britské Panenské ostrovy.

Index finančního tajemství zveřejněný organizací Tax Justice Network pomáhá mapovat daňové ráje a ukazuje, které země přispívají nejvíce ke globálnímu finančnímu tajemství. Tedy ty, které umožňují například široké bankovní tajemství, anonymní vlastnictví firem nebo nejsou ochotny spolupracovat s ostatními zeměmi v oblasti daní a financí. Země s vysokými hodnotami indexu, jako například Švýcarsko, Lucembursko či Hongkong, umožňují osobám a firmám ze zahraničí uskutečňovat finanční operace, které bývají často spojeny s více či méně legálními aktivitami. Jedná se třeba o daňové úniky, či vyhýbání se placení daní.

Výsledku pro Českou republiku ukazují, že ačkoliv je příspěvek naší země chvályhodně relativně malý, můžeme se v mnoha oblastech finančního tajemství zlepšit a zvýšit transparentnost. Index finančního tajemství nabízí konkrétní možnosti zlepšení. V případě Česka je relevantní zejména úplnější a transparentnější zveřejňování firemních informací (například skutečných vlastníků, ale i výše odvedených daní).

Evidence skutečných vlastníků přístupná veřejnosti?

Jak píše Ondřej Kopečný, sněmovnou dnes prošel návrh zákona, který veřejnosti neumožní přístup k informacím o skutečných vlastnících firem. Bude tedy existovat evidence skutečných vlastníků, ale bez toho abychom k ní měli přístup. Je to tedy posun směrem k omezování finančního tajemství, ale ne tak velký, jako kdyby byla evidence přístupná veřejnosti.

A co by mělo být dlouhodobou prioritou naší země v boji proti daňovým únikům? Měla by přispět k tlaku na mezinárodní úrovni a prostřednictvím Evropské unie i OECD požadovat snížení globálního finančního tajemství v daňových rájích a dalších zemích.

Tento blog vznikl v rámci mezinárodní iniciativy Tax Justice Blogging Day. Více na www.danevraji.com #taxjustice

Komentáře nejsou povoleny.