Sedm miliard

Když jsem se narodil, ještě na Zemi nebylo ani pět miliard lidí.

Minulý týden přišel Populační fond OSN (UNFPA) se zprávou, že během několika dní, se nás ze života na Zemi bude radovat již sedm miliard. Ať už jejich statistické projekce jsou přesné více nebo méně, je podobná zpráva dobrou příležitostí uvědomit si naši malost – každý z nás je jeden ze sedmi miliard a například podíl obyvatelstva České republiky na světovém je 0.15%.

Milník sedmi miliard oficiálně za námi a počet lidí dále roste. Ať už někdy v budoucnosti dosáhne obyvatelstvo světa osm nebo devět miliard, důležité je, že tempo růstu je pomalejší než před několika dekádami a podle všeho dále bude klesat. V 50. až 60. a částečně 70. letech minulého století byl velký populační růst nejen v bohatých zemích (v Československu Husákovi děti), ale i, a dodejme především, v rozvojových zemích. V roce 1950 průměrná žena na světě mohla očekávat více než čtyři děti, ale poslední půl století tento ukazatel porodnosti klesá. Například Iránu od roku 1950 vidíme pokles ze 7 dětí na pod dvě děti na ženu .

Navzdory sentimentům včetně písničky Jaromíra Nohavici, se lidé narození do dnešního světa mají lépe než před sto lety, mají obecně mnohem vyšší pravděpodobnost kvalitnějšího života, ať už se narodí u nás nebo v Africe. Máme se lépe než naši předci. Navzdory tomu se stále pitná voda (13%) nebo čisté toalety (38%), které jsou podle mnohých základní podmínky pro život, nedostává velké části obyvatel Země.

Omezením pro růst obyvatelstva určitě není nedostatek místa pro život, toho máme dost i kvůli tomu, že polovina lidí dnes žije v městech, která jsou obecně relativně velmi efektivní, a tento podíl poroste. Potenciálním problémem jsou omezené zdroje, například některých nerostných surovin nebo zemědělské půdy a s tím spojené jevy včetně klimatických změn. S energiemi a dalšími neobnovitelnými zdroji můžeme narazit. Zatím jsme ale (příliš) nenarazili i díky oproti roku 1800 neskutečnému technologickému pokroku, mimo jiné i v zemědělství. Technologický pokrok je také naší největší nadějí v případě klimatických změn.

Naprostá většina pesimistů, jak píše i britský ekonom Tim Harford, z minulosti neměla pravdu. Mnozí prorokové v posledních dvou stoletích předvídali velké hladomory a vyčerpání zdrojů energie. Nic z toho se nenaplnilo, a alespoň zatím tomu příliš moc nenasvědčuje ani v budoucnosti. Optimisté tak alespoň pro zatím vítězí a to je dobře pro Zemi i její obyvatele. Mějme ale na paměti, že se tento pozitivní vývoj může kdykoliv v budoucnosti změnit.

(Více také v dnešním Rádiu Česko.)

Komentáře nejsou povoleny.