Diskuze o valorizaci důchodů a pár dalších důležitých tématech

Přispíváním do veřejné diskuze přímo skrz média trávím relativně velmi málo času. Přesto předpokládám, že tyto příspěvky do médií jsou pro většinu čtenářů tohoto blogu zajímavější, než například moje akademické články (i když na psaní o nich snad také dojde). V posledních několika týdnech jsem přispěl svou troškou do veřejné diskuze o:

1. Valorizaci starobních důchodů. V pořadu Interview ČT24 jsem 13.3. prezentoval výsledky dvou dřívějších studií IDEA (jednak s Danem Münichem o valorizaci a krátce diskutována byla také společná studie s Ondřejem Schneiderem). Celý dvacetiminutový záznam je k dispozici zde.

 

2. Nezaměstnanosti. V této výměně Jana Macháčka:

Hodnotit českou nezaměstnanost dnes nelze černobíle. Na jednu stranu má Česká republika více nezaměstnaných, než by si kdokoliv z nás přál. Na druhou stranu s mírou nezaměstnanosti pod deseti procenty patříme v Evropě k premiantům.

Test únosnosti míry nezaměstnanosti tak právě nyní neprobíhá v České republice, ale spíše v jiných evropských zemí, například právě ve Španělsku. Zároveň reakce demokraticky volených zástupců nebo části společnosti v ulicích nejsou jen reakce na nezaměstnanost, ale i odrazem širších společenských a ekonomických změn a dlouhodobých trendů či frustrací.

Když už se zaměříme na nezaměstnanost, je dobré připomenout i další důležité aspekty nezaměstnanosti vedle její procentní míry. Patří mezi ně například délka nezaměstnanosti, využívání částečných úvazků nebo demografické složení nezaměstnaných lidí. V neposlední řadě pak také nezapomínejme na lidi, kteří rezignovali a již aktivně nehledají práci a nejsou tak v těchto statistikách uvedeni ani mezi nezaměstnanými. Paradoxně tak můžou poněkud uměle snižovat míru nezaměstnanosti.

 

3. Roli centrální banky v této Výměně a zde:

Co si myslím o možnosti, aby centrální banka kromě cenové a měnové stability dbala také na hospodářský růst? Výborný, ale samozřejmě ne nijak nový nápad, jak uvádí Jan Macháček na příkladu USA. A navíc, i v Česku dnes platí, že centrální banka dbá kromě cenové stability do určité míry také na hospodářský růst. A jak se teď dívám, v zdůraznění tohoto faktu mě již předběhli mnozí kolegové výše.

Česká Národní Banka: „…hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním.“ To, zda by hospodářský růst nebo něco jiného mělo být zohledněno více či ještě explicitněji než je tomu dnes a podobné otázky, nechám s radostí povolanějším diskutérům.

 

4. Vliv nepodepsání poslední evropské fiskální smlouvy. V této Výměně a zde:

Skutečnost, že si Španělsko podle všeho vyjednalo výjimku ve smlouvě o rozpočtové odpovědnosti, může být interpretována i jinak, než činí Jan Macháček.

Tato skutečnost může u nás ještě více zarmoutit ty, kteří smutní nad Nečasovým nepřipojením se k rozpočtové odpovědnosti. Z určitého pohledu by to tak pro Česko byla vhodná smlouva, když se z ní udělují výjimky už před ratifikací. Podle všeho by tak v rámci smlouvy bylo možné zohlednit specifické požadavky České republiky či další případné důvody, kvůli kterým jsme dle vlády k smlouvě (zatím) nepřidali.

Dostává se tedy Česko do izolace? Přinejmenším krůček k o něco větší izolaci jsme očividně učinili. Místo toho, aby česká vláda seděla u vyjednávacího stolu a podílela se na rozhodování, dozvídá se o diskutované výjimce pro Španělsko podle všeho z médií podobně jako my.

Komentáře nejsou povoleny.