Category Archives: Osobní

Ostravsko: Pět návrhů pro vyšší zaměstnanost

Co může udělat stát? 1. Vzdělání, 2. Částečné úvazky a přehlednější trh práce, 3. Migrace za prací, 4. Přesun úřadů, 5. Nižší platy za vyšší zaměstnanost.

Nezaměstnanost podle řady výzkumů zhoršuje kvalitu života daleko nad rámec nižších příjmů. Pokud navíc trvá déle, připravuje člověka o vlastnosti, jakých si zaměstnavatelé cení, a tím snižuje jeho šance do budoucna. Snadno může vést k sociálním nepokojům či vybíjení si zlosti – třeba na Romech.

Spoluodpovědnost za to, aby vlna propouštění nevedla k dlouhodobé sociální krizi, mají nepochybně podniky a odbory. Plány na novou kolektivní smlouvu v OKD jsou krokem správným směrem – pomohou vyhnout se stávkám a předejít bezprostřednímu zvýšení nezaměstnanosti.

Co může udělat stát? Dnes podporuje zaměstnanost především skrze úřady práce. Může ovšem pomoci přinejmenším v pěti dalších oblastech.

V první řadě jde o kvalitní vzdělání, které je zásadní pro zajištění dlouhodobě nízké nezaměstnanosti a vysokých platů. Ostravě by mohlo prospět spojení jejích dvou vysokých škol a tím vytvoření výzkumné univerzity, která by patřila mezi pět nejdůležitějších u nás.

Dále jsou to částečné úvazky a přehlednější trh práce. Veřejný sektor by měl zvýšit podíl nabízených částečných úvazků a celkově flexibilitu a přívětivost státu jako zaměstnavatele, a tak jít příkladem ostatním zaměstnavatelům. Mohl by také sjednotit nabídky z celého veřejného sektoru na jednom místě na internetu.

Jak zajistit důstojný život těm, kteří nemohou nabídnout víc než hrubou pracovní sílu?

Podstatná je migrace za prací. Česká republika na svou velikost trpí obrovskými regionálními rozdíly v nezaměstnanosti. Stát by proto měl dělat více pro zlepšení podmínek pro dojíždění a podporu dobrovolné migrace rodin nezaměstnaných do jiných částí země, kde jsou pro ně lepší pracovní příležitosti. Například úplná deregulace nájemného a obecně větší rozhýbání trhu s nájemním bydlením by tomuto mohly výrazně pomoci. Pomohl by přesun úřadů z Prahy do regionů. Některé centrální úřady nevyžadují každodenní fyzický kontakt s ostatními pražskými institucemi. Tak proč by nemohly sídlit třeba v Ostravě? Ať kromě finančních ředitelství nebo soudů mají regiony i další kvalifikovaná místa.

A je nutné zdůraznit i nižší platy výměnou za vyšší zaměstnanost. Platy ve veřejném sektoru jsou v Praze i Ostravě srovnatelné, v Ostravě je ale cenová hladina nižší než v hlavním městě a i po mírném snížení nominálních platů by se tamější reálné platy ve veřejném sektoru mohly vyrovnat těm v Praze. Prostředky ušetřené tímto nejspíše kontroverzním návrhem by šlo využít v případě potřeby na najmutí dalších lidí, aťuž ve školství nebo na podporu aktivní politiky zaměstnanosti na úřadech práce, a tím dále podpořit zaměstnanost.

Psáno pro týdeník Respekt (18.11.2013).

Soubor:Ostrava, pohled z Nové radnice 2.jpg

Post scriptum – Respekt pro Ostravsko aneb komentář ke komentáři:

Uvědomil jsem si až zpětně (i díky čtení zajímavých příspěvků na stejné téma), že jsem se snažil najít konkrétní kroky státu, které mají následující dva společné znaky:

1. Jsou pokud možno co nejvíce neutrální z hlediska rozpočtu (tj. mělo by se jednat například o institucionální změny anebo uvést k výdajům odpovídající příjmy).
2. Netýkají se jen Ostravska, ale i dalších regionů (i kvůli tomu, že kromě spolupráce na jedné strategii pro Ostravsko s tímto regionem nemám hlubší zkušenosti).

Také jsou dvě věci, které se mi do krátké odpovědi výše nakonec nevešly, ale jsou zásadní:

1. Odpovídat z kanceláře v Praze o dolech na Ostravsku je…doplňte si podle sebe.

2. Samozřejmě každý i z pěti navržených (a jakýchkoliv jiných) kroků by měl nejdříve projít veřejnou diskuzí a rigorózním hodnocením dopadů.

Reklamy

Jak (málo) Česko pomáhá chudým zemím

Česká republika patří mezi nejvyspělejší země světa. Podobně jako ostatní bohaté země se snaží pomáhat těm chudším. Každoroční mezinárodní srovnání tohoto snažení – Commitment to Development Index (CDI) – zodpovídá následující otázky: jak moc a jakým způsobem pomáhá Česko chudým zemím? K tomu jak moc málo pomáháme přidávám krátký pohled na výhled do budoucna.

Krátká osobní vsuvka: Dřívější třetí část CDI „investice“ byla i díky mému návrhu doplněna o finanční tajemství a přejmenována na „finance“. Je mi ctí být jeden ze spoluautorů CDI. CDI tak od letoška zohledňuje výsledky Financial Secrecy Index, na kterém se také autorsky podílím již od roku 2009. Také jsem se podílel na prvním výpočtu CDI pro Česko a loni jsem o CDI psal zde a zde (a letos s radostí pozoruji, že zprávu o výsledcích CDI hned první den přezvala řada médií). (Ale stejně největší český podíl na CDI washingtonského think tanku CGD má samozřejmě nová koordinátorka celého CDI, Petra Krylová.)

Dnes zveřejněné výsledky CDI (Commitment to Development Index, Index vstřícnosti k rozvojovým zemím) jsou zde (a interaktivní graf v angličtině zde): CDI 2013 česky Jak moc tedy podle těchto výsledků Česko pomáhá chudým zemím? Krátká odpověď je, že moc ne. Dělíme se o 24. místo, shodou náhod, se Slovenskem a jen dvě země – Japonsko a Jižní Korea – jsou letos hodnoceny hůře. Česká republika tedy příliš chudým zemím nepomáhá. Toto je také celkem pochopitelně hlavní sdělení většiny zpráv v českých médiích (například zpráva na ihned.cz zde).

Na druhou stranu je pozitivní, že vůbec jsme mezi 27 hodnocenými zeměmi. A optimista by mohl dodat, že se tedy alespoň máme v čem zlepšovat.

Jakým způsobem Česko pomáhá chudým zemím?

Snad ještě důležitější než celkové výsledky CDI je hodnocení v jednotlivých oblastech. CDI se skládá ze sedmi částí zaměřených na jednotlivé oblasti veřejných politik bohatých zemí (a výsledky výše tyto jednotlivé oblasti ukazují):

1. rozvojová spolupráce,

2. mezinárodní obchod,

3. finance,

4. migrace,

5. životní prostředí,

6. bezpečnost a

7. technologie.

Česká republika není v žádné ze sedmi oblastí nejhorší ani nejlepší. Oficiální výsledky shrnují letošní hodnocení Česka následujícím způsobem: „Nejlepší výsledky má v oblasti životního prostředí, a to díky vysokým daním na benzín a klesajícímu růstu emisí skleníkových plynů na jednotku HDP. Má také nadprůměrné výsledky v technologii, kde jsou podstatné dotace na výzkum a vývoj. Celkové skóre země však sráží nepříliš rozsáhlý program zahraniční pomoci, bariéry kladené migrantům a studentům z rozvojových zemí, překážky obchodu, omezená podpora mírových a humanitárních misí a nízká účast v iniciativách za transparentnost těžebního průmyslu.“

Jaký je výhled do budoucna?

Minulý rok byly první oficiální výsledky CDI zveřejněny i pro Česko a v některých oblastech jsme se zlepšili, v jiných zhoršili. Jaký je možný očekávat vývoj v dalších letech?

Nejsme na tom jako země v CDI tak špatně, abychom se alespoň v jednotlivých oblastech nemohli zhoršovat. Jeden příklad za všechny. V dalších letech by se mohlo, bohužel, snížit naše hodnocení v oblasti financí kvůli zhoršení finanční transparentnosti. Nový občanský zákoník od roku 2014 zavede zcela nový institut Svěřeneckého fondu a ten, kromě některých opodstatněných využití, přispěje ke zvýšení anonymního vlastnictví a finančního tajemství. Svěřenecké fondy jsou v zahraničí zneužívány ke korupci a dalším zločinům a tuto možnost ke zneužití od nového roku nabídne i Česká republika.

Důležitější je to, že máme velký potenciál pro zlepšení snad v každé z oblastí, jak se snažíme pomáhat chudým lidem v chudých zemích. Inspirovat se můžeme především u skandinávských zemích, které dlouhodobě v hodnocení CDI dopadají nejlépe (letos je první opět Dánsko).

Můžeme se například více otevřít imigrantům, věnovat více korun z vlastní nebo vládní peněženky na rozvojovou pomoc, být aktivnější při humanitárních nebo mírových misích, zasazovat se o finanční transparentnost a proti finančnímu tajemství na domácí i zahraniční úrovni.

Několik konkrétních doporučení (některé z nich se aktivní lidé například na ministerstvech a v neziskových organizacích už snaží prosazovat):

• Zvyšme počet stipendií pro studenty z rozvojových zemí a zjednodušme jejich dnes relativně složitou administraci.

• Zvyšme počet povolení k pobytu a práci u nás a zlepšeme zaměření těchto povolení více na nejchudší lidi.

• Česká vláda může při strategických rozhodnutích někdy vzít v potaz kromě zájmu svých i zájmy nejchudších obyvatel planety (například se přihlásit na úrovni EU k omezení daňových rájů). A to bez toho, aby to znamenalo zhoršení pro tuzemské obyvatele (a někdy dokonce může dojít ke zlepšení).

• Berme u financování rozvojových projektů a rozvojové spolupráce obecně v potaz nejen oficiální status země jako rozvojové, ale i to, jestli tyto země patří mezi opravdu nejchudší, a tedy s nejchudšími lidmi.

Někdy ještě důležitější než konkrétní doporučení na zlepšení českého vztahu s rozvojovými zeměmi může být změna chápání u široké veřejnosti. Proto – jakkoli někteří z nás můžou mít někdy hlouběji do kapsy – si opakujme: patříme mezi nejbohatší lidi, kteří kdy žili na této planetě. Třeba si tak více uvědomíme své štěstí. A taky snad potřebu a ochotu pomáhat i těm méně bohatým nebo méně šťastným, jakkoli většina z nich žije někde v Africe, Asii a Latinské Americe.

Opravdu veřejná místa: Tři obrázky, problémy a doporučení k práci pro stát – pro nás všechny

Vítám vás u tří obrázků, problémů a doporučení o veřejných místech, o kterých jste do teď v Česku nečetli.  Veřejnými místy mám na mysli pracovní pozice ve státním nebo veřejném sektoru, tedy pozice od státních úředníků až po policisty. Lidi, kteří pracují pro nás všechny.

Na začátek mám čtyři otázky. Kolik stojí letadlo? Jak drahé je studium na Harvardu? Jaké jsou náklady na volbu amerického prezidenta? A co to má všechno společného s veřejnými místy?

Odpovědi:

File:737-100 N73700.jpg

60 takovýchto letadel

Harvard Shield Wreath

nebo 4 roky studia na Harvardu pro 40 tisíc studentů

File:President Barack Obama.jpg

nebo volba amerického prezidenta stojí zhruba stejně.

A zhruba stejně platí i český stát svým zaměstnancům (zdroj opět v odkazu, zhruba 130 miliard korun). Takže toto mají společného, ale k čemu je to dobré? Nejméně k upozornění, že se jedná o velkou částku a že je toto téma důležité.

Vzhledem k této velikosti a důležitosti bude pro mnohé překvapivé se dozvědět:

  1. Jak málo jsou informace o neobsazených veřejných pracovních místech zveřejňovány (když už je obsazení volných pozic otevřeno veřejnosti, je většinou umístěno na webových stránkách, ale ne na jednom stejném místě a ne společně s ostatními podobnými nabídkami).
  2. Jak málo se stát snaží být dobrým příkladem ostatním zaměstnavatelům (ve smyslu zásady #10 z dřívějšího článku a včetně inzerce volných míst v bodě výše a potenciálního porušování zákoníku práce nemocnicemi se veřejný sektor nejeví jako premiant v přístupu ke svým stávajícím i budoucím zaměstnancům).
  3. Jak málo toho o veřejných pracovních místech víme (například není jednoduché zjistit kolik stát platí svým zaměstnancům – číslo výše je jedna z možností – ani jestli se třeba toto číslo měnilo v návaznosti na sliby politiků v minulosti).

Píši o veřejných pracovních místech. Přeji si, aby tato místa byla opravdu veřejná. Pracovní místa ve veřejných institucí jsou totiž často veřejná jen formálně a méně reálně. Nové pozice nejsou inzerovány tak efektivně, jak by mohly. Veřejný sektor není tak flexibilním zaměstnavatelem, aby inspiroval soukromý sektor. Veřejnost toho o lidech, kteří pro ni pracují, příliš mnoho neví. Ano, řešení těchto komplexních problémů není jednoduché. Ale někde se na cestě k opravdu veřejným pracovním místům musí začít.

Navrhuji následující tři rychlá doporučení (a v závorce kdo by je měl realizovat):

  1. Vytvořit web s nabídkami míst (V prvním kroku – například posbírání existujících nabídek online alespoň v jedné oblasti veřejného sektoru – nejspíše dobrovolníci (jsem první z nich – zájemci o spolupráci nechť mi napíší email), později nejspíše veřejný sektor nebo podnikatel).
  2. Zvýšit podíl částečných úvazků (Politici, vedoucí státní úředníci a další lídři veřejného sektoru by se měli zasadit o změnu, tady to za veřejný sektor nikdo jiný neodpracuje.).
  3. Analyzovat veřejná pracovní místa (S Petrem Bouchalem na podobné analýze pracujeme a až to bude za několik měsíců hotové, tak se jistě pochlubíme, včetně odkazů na existující literaturu a doplnění detailů k zjednodušené rovnici výše: zvolení Obamy = objem platů ve státním sektoru).

Prezentováno poprvé v rámci Bořit a ničit a Open data pivo #5, kde jsem se uvedl jako „Jmenuji se Petr Janský, narodil jsem se v Brně, su z Kuřimi a pracuji jako ekonom na Univerzitě Karlově a Akademii věd v Praze.“

České korupční peklo a zahraniční daňové ráje

Sešlo se mi za posledních pár hodin, dnů a týdnů několik aktivit, které souvisí s daňovými ráji – které tak úplně ráji nejsou, stejně jako tady úplně nemáme korupční peklo – a rozhodl jsem se je sem ve stručnosti sepsat. Pět aktivit – zhruba vzestupně až po ty nejvážnější:

1. Většina z čtenářů asi náhodou neslyšela můj ranní rozhovor pro Rádio BBC (nemůžu najít online, ale brzo se bude jmenovat Zet) ke včerejšímu odhalení novinářů o daňových rájích, ale případně si mě na stejné téma můžete naladit dnes večer krátce po půl šesté na ČRo Plus.

2. O daňových rájích (a listinných akciích na majitele – viz analýzy zIndex) jsem mluvil i předminulý víkend na Bořit a ničit, záznam mého vystoupení je zde:

3. Od roku 2009 se podílím na mezinárodním projektu hodnotícím daňové ráje „Financial Secrecy Index“ (a i o něm jsem mluvil na Bořit a ničit). Nyní připravujeme vydání nového hodnocení na podzim tohoto roku (kde mimo jiné bude opět figurovat i Kypr, ale nově bude hodnoceno i Česko).

4. Spolupracuji s americkým think tankem Center for Global Development na začlenění této problematiky do jejich Commitment to Development Index. Více o tomto někdy příště, nejpozději snad na podzim tohoto roku.

5. Před týdnem jsme vydali s kolegou v rámci Christian Aid studii detailně mapující odklánění zisků z Indie právě pomocí daňových rájů. Celá studie je k dispozici zde v rámci série Occasional Paper. Některé reakce indických médií jsou zde či zde. Rád bych něco podobného ještě rigorózněji zkoumal pro Českou republiku (a třeba se to v brzké době povede). Shrnutí této studie přidávám k dobru v angličtině níže (ale samozřejmě zájemcům doporučuji celou studii):

„In February 2013, the Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD) published its report Addressing Base Erosion and Profit Shifting. The report is the OECD’s initial response to the mandate it received in 2012 from some political leaders in developed countries, which showed concern about the problem of tax-base erosion and profit shifting by multinational corporations (MNCs).

In the report, the OECD acknowledges that the current international tax system has not kept pace with developments in the business environment, providing MNCs with plenty of opportunities to exploit legal loopholes and enjoy double non- taxation of income (ie tax-free earnings).

The adoption of profit-shifting strategies by MNCs is identified as one of the main causes of base erosion. According to the OECD, abusive tax avoidance by MNCs raises serious issues of fairness and compliance.

How tax avoidance and evasion can hamper development efforts has been an important area of research in the past few years. This paper contributes to the debate by investigating the link between tax evasion and avoidance, profit shifting and tax havens. Our analysis of financial and ownership data of more than 1,500 MNCs operating in India (which is home to one-quarter of the world’s population who are undernourished) shows that in 2010 those MNCs with links to tax havens reported 1.5 per cent less profits. They paid 17.4 per cent less in taxes per unit of asset and 30.3 per cent less in taxes per unit of profit than MNCs with no such links.

These results strongly suggest that MNCs with connections to tax havens engage in profit shifting more intensively than those with no tax haven links. This confirms the notion that when corporations have taxhaven links they face higher incentives (because of the low tax rates in tax havens) and opportunities (because of the secrecy provisions tax havens offer) to shift income than other MNCs.

According to the OECD, the present situation calls for a review of the fundamentals of the international tax system. Changes to the current international tax rules should reflect how MNCs operate today, and seek to redress the unjust distribution of the global tax base. MNCs should report their profits and pay their taxes where their economic activities and investment are actually located, rather than in jurisdictions where the presence of the MNC is sometimes fictitious and explained by the adoption of tax-avoidance strategies.

Given the relevance of the analysis provided by the OECD in its report, which is supported by the findings of our own research, we suggest that the OECD and the United Nations Tax Committee jointly explore to what extent would an evolution towards unitary taxation with profit apportionment be more appropriate for the taxation of MNCs and lead to a fairer international tax system.“

Rozvojový svět a my: co si myslí a dělají občané jedné z 27 nejrozvinutějších zemí

Tento týden jsem na výzkumném pobytu ve Washingtonu zde. Pěkně se nám to ale sešlo už minulý týden. V jeden den jsme se dozvěděli nové informace o české pomoci rozvojovým zemím ze dvou zdrojů. Jednak o tom, co si o tomto tématu myslíme, a druhak o tom, co doopravdy činíme.

Začněme našimi myšlenkami o rozvojové pomoci. Názory Čechů a dalších Evropanů na rozvojovou pomoc sledoval průzkum Eurobarometru. Výsledky v češtině pro Česko jsou zde. A jedna z hlavních zpráv je, že pro většinu otázek jsou české odpovědi srovnatelné s průměrem Evropské Unie. Ať už je to překvapující u některých odpovědí více (důraz na lidská práva v rozvojové pomoci je u nás vnímán průměrně) nebo méně. Pokud jde o rozdíly oproti průměru, tak například máme rezervy v informovanosti, kdy si málokdo z nás věří, že ví, kam jde naše rozvojová pomoc.

A ve stejný den byly zveřejněny i výsledky toho, jak se Česká republika vůči rozvojovým zemím opravdu chová. Výsledky Commitment to Development Index (CDI, odhodlání k pomoci rozvojovým zemím) jsou v češtině pro Česko zde. Nejsou to první výsledky tohoto Indexu pro Česko (ty jsme s kolegyní Zuzkou Řehořovou vydali v rámci think tanku IDEA při CERGE-EI zde a psal jsem o tom také například zde), ale první výsledky přímo od washingtonského Center for Global Development:

„V celkovém pořadí Česká republika zaujímá 24. místo. Nejlepší výsledky má v oblasti životního prostředí, a to díky vysokým daním na benzín a klesajícím emisím skleníkových plynů na jednotku HDP. Má také nadprůměrné výsledky v technologiích a obchodě, kde jsou relativně nízké překážky dovozu z rozvojových zemí a podstatné dotace na výzkum a vývoj. Celkové skóre země však sráží nepříliš rozsáhlý program zahraniční pomoci, bariéry kladené migrantům a studentům z rozvojových zemí a omezená podpora mírových a humanitárních misí.“

Česká republika je oficiálně jedna z 27 nejzodpovědnějších a nejbohatších zemí na světě, alespoň tedy podle uznávaného Center for Global Development. Je to důvod k radosti, ale také závazek pro naši zodpovědnost vůči lidem s horšími příležitostmi, ať už žijí v České republice nebo rozvojových zemím.

Veselé Velikonoce

Zdroj dat: Český statistický úřad (ceny vajec převedeny pomocí míry inflace na porovnatelné ceny roku 2010). Český statistický úřad ceny z posledních dvou let zatím v této tabulce neaktualizoval, ale my si je pamatujeme z obchodů a tak je dokážeme sami porovnat s posledními dvaceti lety.

Dnešní Hyde Park o štvaní a demotivaci za účasti optimisty

Štve Vás to v Česku? Chtěli byste radši pracovat a žít v zahraničí, protože místní prostředí Vás demotivuje? Na Vaše podněty jsme se to dnes rozhodli prozkoumat. A to v neobvyklém formátu – přijde 6 mladých lidí se zkušenostmi z různých koutů světa – a ve studiu s nimi budou Jiřina Šiklová a Tomáš Sedláček. Po skype se zapojí Václav Bělohradský, i on kdysi odešel a žije dlouho v Itálii. Jsme zvědavi na Vaše názory!

To je oficiální pozvání k dnešnímu Hyde Park na ČT 24 od 20:10.  Jsem jeden z těch šesti pozvaných mladých lidí, prostřednictvím OCAS, spolku sdružujícího absolventy Oxfordu a Cambridge.

Chtěl jsem jim dohodit některého kamaráda, který v zahraničí nejen studoval, ale i stále pracuje…z definice tito lidé ale většinou nejsou k zastižení v pondělí večer v Praze. A tak se budou muset diváci spokojit se mnou.