Category Archives: IES

Daňové úniky. Hesla, domněnky a realita

Jen kvůli špatnému výběru DPH přišla Česká republika v roce 2011 o více než sto miliard korun. Přibližně tolik dělá roční schodek státního rozpočtu. Rodící se vláda chce omezit daňové úniky. Ve hře jsou registrační pokladny i rychlejší výměna elektronických dat mezi úřady. Co skutečně pomůže?

Daňové úniky a podvody škodí české ekonomice. Na tom se shodnou odborníci i politici. Zasáhnout proti nim chce i rodící se koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Sociální demokraté si například myslí, že pomůžou registrační pokladny, hnutí ANO prosazuje rychlou efektivní výměnu elektronických dat mezi úřady. Kdyby to bylo tak jednoduché, jistě by daňové úniky výrazně omezily již předešlé vlády. Kde by se tedy dalo daňovým únikům reálně zabránit? V textu hledám tento potenciál ve třech oblastech ekonomiky: maloobchodu, firmách, které využívají daňových rájů, a při danění práce. Poučit se můžeme i v zahraničí.

O sazbách a základech 

Daňové sazby jsou populárním politickým kolbištěm. Například i snížená základní sazba DPH se v posledních letech několikrát měnila a úpravy nás asi čekají i v dalších letech. Také zdanění práce se mění často, od roku 2013 například o sedmiprocentní solidární přirážku pro osoby, které vydělávají více než čtyřnásobek průměrné mzdy. Některé strany chtějí zachovat, jiné zase zvýšit sazbu firemní daně.
Pro daňové plátce i výběrčí však nejsou důležité jen procentní sazby. Zásadní je základ daně, a tedy to, z čeho se platí a čím se násobí daňová sazba. A také objem maloobchodních tržeb, z nichž je placeno DPH. Pro firmy je základem daně zisk. U zdanění práce si daňový základ hodně z nás vypočítává ve svém daňovém přiznání.
Právě přes daňové základy často dochází k únikům peněz, konkrétně přes jejich snižování. V maloobchodě se obchodníci snaží snižovat obrat. Firmy mají motivaci snižovat zisky. A u práce se lidé snaží snížit dobu, kterou oficiálně přiznávají. Odhaduje se, že šedá nezdaněná ekonomika v Česku tvoří kolem 15 procent HDP.
Navíc mezi daňovými úniky často existují multiplikační efekty. Jeden typ přispívá k dalšímu. Vezměme si hospodu, která přiznává jen polovinu tržeb. Z těch nepřiznaných vyplácí i část mezd personálu. Oficiálně berou číšnice i kuchaři minimální mzdu, ale kromě spropitného si přilepší i díky platbě bokem od zaměstnavatele. Z této části mzdy neodvádí daně z příjmů ani další odvody včetně sociálního a zdravotního pojištění.

Nejen registrační pokladny 

Daň z přidané hodnoty spolu se spotřebními daněmi nabízí nejlepší potenciál zvýšeného výběru. Kvůli špatnému výběru DPH podle Evropské komise jen v roce 2011 přišly naše veřejné rozpočty o více než 100 miliard korun. Tyto odhady zohledňují i další důvody špatného výběru, než jsou daňové podvody, například daně neodvedené kvůli bankrotu. Přesto lze tento odhad zhruba ve výši ročního schodku státního rozpočtu brát jako argument pro to, že boj proti daňovým únikům dává smysl.
Část daňových úniků je spojena s krácením tržeb v maloobchodě. Registrační pokladny s fiskální pamětí nabízejí jednu z možných odpovědí na tyto úniky, ale velmi obtížně se odhaduje, o kolik by mohly zvýšit výběr daní. Kromě nejisté naděje však přinášejí určité dodatečné náklady pro podnikatele i úřady. Ty se také těžko odhadují, záleží na detailech včetně toho, na koho by se povinnost registračních pokladen vztahovala. Šéf Generálního finančního ředitelství Jan Knížek odhaduje nutnost vzniku až 500 nových pracovních míst.
A samy o sobě registrační pokladny nepředstavují záruku omezení daňových podvodů v maloobchodě. Vhodné je jejich spojení s dalšími opatřeními. Elektronizace výběru DPH a spotřebních daní by mohla být jedním z nich. Není tak podstatné, zda převezmeme systém fungující na Slovensku, nebo se inspirujeme v Chorvatsku, kde registrační pokladny slaví velký úspěch, či v dalších zemích. Důležité je přizpůsobení českým specifikům, a aby se pokud možno při této příležitosti komunikace mezi státem a firmami zjednodušila, spíše než oboustranně prodražila.
Registrační pokladny se u nás diskutují nejméně od roku 1996, ale jejich zavedení poslední vládou ČSSD od roku 2008 bylo později kabinetem pod vedením ODS zrušeno. Když už je zavedeme, je důležité, aby se zvýšil výběr daní a ne s výběrem spojené náklady. Na Slovensku jsou registrační pokladny povinné od roku 1997 a zhruba před rokem a půl vznikla povinnost je vybavit fiskální pamětí. Toto opatření podle vyjádření slovenského ministra financí v České televizi v září stálo tamní podnikatele 40 milionů eur, tedy asi miliardu českých korun.
Slovenské zkušenosti také ukazují, že se při existenci registračních pokladen dají pořádat loterie unikátních účtenek (účtenku lze použít jako lístek do státní loterie). Tento tchajwanský vynález však i slovenský ministr financí považuje spíše za podpoření debaty o daňových únicích v maloobchodě než opatření, které by mělo přímo zvýšit výběr daní. Je-li tomu opravdu tak, budeme vědět až z výsledků vyhodnocení loterie a zároveň se z toho můžeme poučit i pro naši případnou loterii (jakkoliv já osobně mám potíž podpořit státem organizovaný, i když spíše symbolický hazard).

Úniky do daňových rájů 

Ekonomka Markéta Burianová odhaduje roční daňovou ztrátu kvůli daňovým rájům na zhruba 20 miliard korun. Polovinu způsobují bohaté osoby, čtvrtinu velké společnosti a zbývající čtvrtinu nelegální vyhýbání se daním. Tyto odhady z diplomové práce obhájené na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ukazují problém daňových rájů a souvisejícího finančního tajemství, který se na Západ od nás alespoň v posledních letech těší pozornosti. Hlavním problémem daňových rájů totiž nutně nejsou tamní nízké daňové sazby. Často jde spíše o to, že uchovávají přílišné finanční tajemství, které brání efektivní kontrole trestné činnosti i výběru daní.

Korupční případy často spojuje právě finanční tajemství a daňové ráje. Stačí se podívat na nedávné případy. Manažeři Mostecké uhelné společnosti v pochybné privatizaci vyvedli přes neprůhledné společnosti kolem 13 miliard korun do švýcarských bank. Sedmnáct haléřů z každého lístku v pražské MHD zase skrytě odcházelo netransparentní firmě na Britské Panenské ostrovy.
Index finančního tajemství zveřejněný organizací Tax Justice Network pomáhá mapovat daňové ráje a ukazuje, které země přispívají nejvíce ke globálnímu finančnímu tajemství. Tedy ty, které umožňují například široké bankovní tajemství, anonymní vlastnictví firem nebo nejsou ochotny spolupracovat s ostatními zeměmi v oblasti daní a financí.
Index ukazuje na základě patnácti oblastí a desítek konkrétních otázek rozsah finančního tajemství umožněného legislativou a praxí v konkrétních zemích. Skóre velikosti se zabývá rozsahem finančních aktivit ovlivňujících ostatní země.
Země s vysokými hodnotami indexu, jako například Švýcarsko, Lucembursko či Hongkong, umožňují osobám a firmám ze zahraničí uskutečňovat finanční operace, které bývají často spojeny s více či méně legálními aktivitami. Jedná se třeba o daňové úniky, či vyhýbání se placení daní.
Tento týden byly vůbec poprvé zveřejněny české výsledky v indexu, které ukazují, že ačkoliv je příspěvek naší země chvályhodně relativně malý (na úrovni 66. místa ze skoro devadesáti zemí, podobně jako v Dánsku), můžeme se v mnoha oblastech finančního tajemství zlepšit a zvýšit transparentnost.
Index finančního tajemství nabízí konkrétní možnosti zlepšení. V případě Česka je relevantní zejména úplnější a transparentnější zveřejňování firemních informací (například skutečných vlastníků, ale i výše odvedených daní).
Dalším příkladem je zcela nový institut svěřeneckého fondu, který od roku 2014 zavede nový občanský zákoník. Svěřenecký fond (majitel předá majetek do správy, aniž by ji mohl ovlivnit) má své využití třeba v dobročinnosti, může však přispět i k nárůstu anonymního vlastnictví a finančního tajemství. V zahraničí se někdy tyto fondy zneužívají ke korupci a dalším zločinům.
A co by mělo být jednou z priorit naší země v boji proti daňovým únikům? Měla by přispět k tlaku na mezinárodní úrovni a prostřednictvím Evropské unie i OECD požadovat snížení globálního finančního tajemství v daňových rájích a dalších zemích.
Podobně ve spolupráci s OECD je žádoucí zamezit případnému neopodstatněnému vyvádění zisků z Česka. Snižování základů pro zdanění firem představuje rozšířenou praxi, která stojí často na hraně zákona a lepší mezinárodní pravidla můžou vést k vyšším výběrům daním.
Nevýnosný švarcsystém 

Dříve se od živnostníků vybíraly daně ve výši desítek miliard korun, poslední roky stát ztěží získá deset miliard korun. Jedním z důležitých aspektů českého daňového systému je existence velkého rozdílu mezi zdaněním zaměstnanců a živnostníků. Ano, podnikatelé můžou být nižšími daněmi odměněni za svou odpovědnost a rizika, ale jak přesně, zůstává otázkou. Nedávné výsledky think tanku IDEA při ekonomickém institutu CERGE-EI ukazují, že průměrný zaměstnanec čelí daňové sazbě (součtu sazeb daně z příjmu a všech odvodů na sociální a zdravotní pojištění) 37,4 %, zatímco průměrný podnikatel pouze 23,6 %.
Ještě relevantnější z hlediska daňových úniků než průměrné daňové sazby jsou mezní daňové sazby. Ty ukazují, jak silnou mají poplatníci motivaci usilovat o zvýšení příjmů, či naopak provádět legální i nelegální daňové úniky. Jelikož v Česku platí „rovná daň“, měli by teoreticky všichni poplatníci být vystaveni stejné mezní daňové sazbě bez ohledu na výši příjmů. Studie IDEA ale ukazuje, že tomu tak zdaleka není. Naprostá většina zaměstnanců (75 %) čelí mezní sazbě téměř 49 %. Znamená to tedy, že téměř polovina z peněz, které zaměstnavatel vyplatí při zvýšení výdělku, je odvedena na daních. Část zaměstnanců však čelí nižší mezní sazbě – jsou to zejména ti s nižšími příjmy, kteří platí nulovou daň z příjmu, a malá skupina těch s nejvyššími příjmy, kteří jsou nad stropem sociálního pojistného. Někteří ekonomové si přirozeně myslí, že dokud bude zaměstnanecký poměr daněn takto vysokými sazbami, velká část lidí bude hledat cestu k nižším daňovým sazbám, ať už nulovým sazbám do šedé ekonomiky, nebo nižším v podobě švarcsystému, nebo třeba k dohodám o provedení práce.
Švarcsystém se neodvozuje od německého slova pro černou barvu, i když by se to docela hodilo. Příkladem tzv. černého pasažéra je totiž možné označit osobu, co využívá benefitů společnosti, ale neplatí daně. Švarcsystém se odvozuje od jména jednoho českého podnikatele, který zaměstnávání na živnostenský list místo zaměstnaneckého poměru proslavil. A výsledkem jeho „vynálezu“ se stal nejméně dvourychlostní pracovní trh. Když pominu opravdové podnikatele, jedni platí vysoké daně v zaměstnaneckém poměru a druzí, ve skutečnosti nepříliš odlišní od těch prvních, platí nízké daně v o něco nejistějším úvazku spočívajícím v práci na živnostenský list.

Otázka morálky 

Pokud by se omezily daňové úniky, mohlo by se teoreticky vybírat o desítky miliard korun víc. Jenže ty neleží připravené na chodníku.
Především z dlouhodobého hlediska je zlepšený výběr daní zásadní a umožnil by snížení daňových sazeb nebo veřejného dluhu. V krátkodobém horizontu, jako je třeba volební období, ale není realistické očekávat velké pozitivní změny. Přehnaný optimismus z výrazně zvýšeného výběru daní by se mohl více než ve skutečně vyšších daňových výběrech odrazit v ještě vyšším než očekávaném rozpočtovém schodku.
I v rámci dobře míněného boje proti daňovým únikům se dá udělat více škody než užitku. Pomoci nám můžou zahraniční příklady a společný postup na evropské nebo mezinárodní úrovni, jako například v případě daňových rájů či finančního tajemství.
To, že mnozí lidé a firmy tráví spoustu času obcházením zákonů a vymýšlením daňových úniků, je možné považovat za velkou ztrátu efektivity. Tyto peníze pak chybějí v rozpočtu a jsou jedním z vysvětlení pro vysoké sazby, které nikdo z nás nevítá a za neplatiče platí jiní. A tady se dostává argument o daňových únicích do morální a etické roviny, která mně osobně připadá ještě důležitější než ta ekonomická.

diagramy k daňovým únikům

Psáno pro MF DNES (Kavárna 7.12.2013, zdroj grafického provedení diagramů).

Reklamy

Brzdy české ekonomiky

S kvalitou institucí je na tom Česká republika na štíru, potvrzuje mezinárodní srovnání

Korupce a neefektivní veřejná správa jsou dva největší problémy podnikání v České republice. Tvrdí to Světové ekonomické fórum, které minulý týden vydalo Index mezinárodní konkurenceschopnosti. České umístnění v Indexu se změnilo jen nepatrně, klesli jsme o dvě místa na 38. příčku. Jednou z oblastí, kde je na tom Česká republika stále špatně, je kvalita institucionálního prostředí. V důvěře veřejnosti v politiky jsme až devátí nejhorší z celkem 142 hodnocených zemí.

Instituce patří k základním předpokladům pro konkurenceschopnost, a jsou proto v základech pyramidy, která znázorňuje výsledky ČR. Hodnoty dvanácti skupin ukazatelů jsou oznámkovány jako ve škole. Česká republika má z institucí nedostatečně a naopak výbornou nemá z žádné z dvanácti oblastí.

Ukazatele Indexu ovlivňují různé kroky současné vlády. Za poslední rok lze připomenout několik pozitivních i negativních příkladů vládních politik s vlivem na konkurenceschopnost. K negativním patří nepředvídatelnost změn sazeb DPH nebo nešťastné změny imigračních pravidel pro zahraniční pracovníky. Z pozitivních vládních kroků můžeme jmenovat ukončení dvojitého zdanění dividend nebo relativně odpovědný přístup k veřejným rozpočtům, snad v budoucnu korunovaný dalšími změnami, například v podobě vytvoření rozpočtové rady nebo naplněním cílů již existujících konceptů, jako jsou výdajové rámce a hodnocení dopadů regulace.

Vláda si zaslouží také pochvalu za Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, která již prošla připomínkovacím řízením. Schválení Strategie by byl krok správným směrema napomohl by budoucí implementaci řady přínosných opatření. Konkrétní návrhy majíza cíl zvýšit nejen konkurenceschopnost, ale v konečném důsledku kvalitu života v České republice. Je nejvyšší čas tyto cíle začít cílevědomě sledovat a pyramidu konkurenceschopnosti zesvětlit.

(Článek vyšel včetně pyramidy v týdeníku Euro 19.9.2011 a také na blogu ihned. Pyramida vznikla minulý rok jako týmová práce vyučujících a studentů IES FSV UK v rámci výpomoci Národní ekonomické radě vlády na Rámci strategie konkurenceschopnosti.)

První účast neprchajícího mladíka v Hyde Park

Včerejší večer jsem strávil ve studiu České televize – záznam Hyde Park je zde. Před začátkem pořadu jsem moderátorce Pavlíně Kvapilové poslal shrnutí své pozice k diskutovanému tématu (Úprk mladých?). Část z toho tady vkládám – část, kterou jsem se snažil doložit svůj proklamovaný optimismus:

Jako vyučující na Univerzitě Karlově se snažím využívat to nejlepší, co jsem se naučil na Oxfordu, a vzdělávat tak novou generaci ekonomů. Spolu s kolegy z univerzity jsme vytvořili unikátní systém na hodnocení veřejných zakázek, zIndex, který ukazuje, že proti korupci se dá i aktivně bojovat. Podílím se na doporučeních NERV v boji proti korupci a pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti naší země. V rámci myšlenkového centra IDEA při CERGE-EI se podílím na nezávislém hodnocení vládních politik, včetně stavebního spoření a sjednocování DPH.

Výzkum, výuka a služba

Říká se, že hlavní tři oblasti pro každého akademika jsou výzkum, výuka a služba. V rámci svého působení na IES FSV Univerzity Karlovy mám od každého kousek. Dovolte mi k tomuto tématu pár krátkých a neúplných poznámek. O výzkumu rád napíši, když něco publikuji v akademickém časopise – a to se příliš často nestává. Seznam publikací a zaslaných článků je například zde.

Učení mě baví. Před pár měsíci jsem zde zmínil hodnocení kurzu základů ekonomie – Principles of Economics, který mám na starosti včetně přednášek. Již nějakou dobu jsou výsledky za minulý semestr k dispozici zde (moje interpretace: potvrzení, že to se mnou není nejhorší, a identifikace slabých míst):

Vedení diplomových prací studentů je v mých očích někde mezi výukou a službou, každopádně v této činnosti vidím smysl a vítám spolupráci se šikovnými studenty. Tématické okruhy prací, které rád povedu, jsem stručně popsal v tomto dokumentu. Tyto okruhy ve velké míře odráží mé výzkumné a jiné aktivity – zIndex, Ghana, IDEA  apod.

PS: Při této příležitosti vřele doporučuji témata prací navrhovaná kamarádem Matějem Bajgarem, který při studiích v Oxfordu nemá nic lepšího na práci než vést diplomové práce studentům v Praze.

Ekonomové z Národní ekonomické rady vlády (NERV) představili kompletní rámec strategie konkurenceschopnosti ČR

Zpráva NERV a další podrobnosti k nahlédnutí a stažení zde. Pozorní čtenáři jistě na fotce níže poznají hlavního architekta zprávy profesora Michala Mejstříka, odhadnou rozsah publikace na tři sta stránek, a uvědomí si, že podobnou pyramidu již někde viděli.

14. dubna se bude na VŠE konat představení zprávy pro veřejnost. I když většina autorů zprávy je spojena s IES FSV UK, tak velkou aulu jako na VŠE bohužel nemáme.

Kolik držíme českých akcií oproti zahraničním?

Víc než je optimální. Tak je definována oficiální záhada s různými vysvětleními (equity home bias puzzle). Výzkum kolegy Karla Báti na Univerzitě Karlově staví tuto záhadu tak trochu na hlavu. Účastníci jeho experimentu se rozhodli ve svých portfóliích držet méně českých akcií než by bylo oproti zahraničním optimální (alespoň tedy dle jeho modelu). Včera večer to Karel přehledně prezentoval na semináři Economics and Law in Banking and Finance (na stránkách je dostupný článek i prezentace).

A kolik tedy držíme českých akcií oproti zahraničním? Z Karlova výzkumu plyne následující odpověďi v závislosti na zdroji odpovědi (předpoklady a vysvětlení viz jeho článek):

  • Data OECD ukazují: 85% (ale ne příliš srovnatelné s dalšími dvěma čísly, protože například zahrnuje vlastnictví akcií ČEZ českým státem)
  • Optimální podle modelu: 22-54%
  • Experiment: 14%

Tyto rozdílné odpovědi na stejnou otázku vytváří mnoho dalších hypotéz s různými vysvětleními. Je nesoulad mezi modelem a experimentem způsoben jen malým počtem účastníku experimentu nebo špatně nakalibrovaným modelem nezohledňujícím některé behaviorální předpoklady? Například pokud se lidé spoléhají na technickou analýzu akcií (analyzují historický vývoj), nedávají oproti modelu větší důraz na nedávnou historii? Karel současné vědění postavil částečně  na hlavu, teď musí vysvětlit jak a proč je tomu opravdu tak.

Úvod do makroekonomie + první přednáška ve středu ráno = zájemci?

Popis kurzu Principles of Economics II, neboli úvod do makroekonomie v angličtině, je ve Studijním informačním systému, na stránkách IES FSV UK, a hlavně  v přehledném pdf souboru. Kurz vyučuji společně s docentem Tomášem Cahlíkem a je založen na učebnici harvardského ekonoma N.G. Mankiw, jehož blog doporučuji. Mankiw přišel i s deseti principy ekonomie, které dále proslavil Yoram Bauman, trošku z jiného úhlu:

Kolik zájemců si ve středu přivstane, aby byli ve středu na osmou v Opletalově? Uvidíme, dám vědět.

I z očekávaných několika desítek dá oprávněně část přednost paralelnímu kurzu vyučovaném ve stejnou dobu v češtině profesorem Jiřím Hlaváčkem. Ať žije konkurence – i ve vyučování ekonomie.