Category Archives: Výzkum

Prognózuji, prognózuješ, prognózujeme

Budoucnost je stále ta stejná budoucnost. Ale způsoby, jakými se s ní potýkáme a prognózujeme, se oproti dřívější době částečně změnily u nás i ve světě. O některých zajímavějších (i méně zajímavých) projektech posledních let je – mimo jiné – tento příspěvek.

  1. Existuje dnes něco jako komplexní prognóza ekonomického (sociálního, demografického apod.) vývoje v Evropě a ve světě?
    1. Ano i ne. Ano, mnohé organizace i jednotlivci se snaží o komplexní prognózu ekonomického vývoje ve světě. Ne, podle mého názoru neexistuje ale jeden jediný systém nebo jedno místo, které by si dělalo (oprávněný) nárok na nejlepší možnou prognózu ekonomického vývoje.
    2. Mezi tyto organizace patří například think tanky, univerzity a mezinárodní organizace (jako například agentury OSN, OECD nebo Mezinárodní energetická organizace, které zveřejňují prognózy budoucího vývoje), stejně jako soukromé firmy (z nichž mnohé se na prognózování specializují).
    3. Vlády a jejich organizace jako Evropská komise ve svých strategických dokumentech prognózují také budoucí vývoj – viz česká Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (http://www.businessinfo.cz/cs/podnikatelske-prostredi/strategie-konkurenceschopnosti.html) nebo Energy Roadmap 2050 Evropské komise (http://ec.europa.eu/energy/energy2020/roadmap/index_en.htm)
    4. Existují i menší, ale extrémně zajímavé a inovativní projekty jako je DAGGRE, jehož jsem účastníkem (http://daggre.org/info/). Za pomoci týmu expertů z různých oblastí se snaží vytvořit systém, který dokáže co nejpřesněji odhadnout budoucí vývoj a události.
    5. Dalším velmi zajímavým a inovativním projektem je Intrade (http://www.intrade.com/v4/home/) založený na tržních principech a sázení na různé scénáře budoucnosti (můžete si vsadit na to, že Barack Obama vyhraje v amerických volbách a tak mimo jiné ovlivnit názor tohoto trhu na tuto otázku. Mimochodem implikovaná pravděpodobnost je dnes na 75%).
    6. V České republice se podobnými otázkami kromě vlády, některých firem, univerzit a think tanků, zabývá také například projekt „Česko hledá budoucnost“ (http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/), který v jednotlivých oblastech hledá budoucnost Česka za 15 let. Jsem zpravodajem pro ekonomickou oblast a k dispozici jsou dílčí studie i za další oblasti zde:http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/studie/dilci-studie. Význačným projektem v této oblasti představuje také CESES (www.ceses.cuni.cz).
    7. V mnoha specifických oblastech se i think tank IDEA při CERGE-EI, jedno z mých pracovišť, snaží „prognózovat“, i když takto svou činnost nenazývá.  Ať už se jedná o predikci:
      1.                                                                i.      (prognóza) dopadu změn sazeb daně z přidané hodnoty (DPH): http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_01_Dane.pdf
      2.                                                              ii.      (prognóza) vývoje zadlužování veřejných financí: http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_1.pdf
      3.                                                             iii.      (prognóza) vývoje důchodového systému:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_02_Penze.pdf
      4.                                                            iv.      (prognóza) dopadu vzdělanosti na růst:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2012_02_Vzdelanost.pdf
      5.                                                              v.      (prognóza) dopadu nevalorizace starobních důchodů: http://iweb.cerge-ei.cz/news/in_the_media/data/kratka_studie_2012_2.pdf
      6.                                                            vi.      (prognóza) dopady rozpadu Eurozóny:http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2011_07.pdf
  2. Pokud ano – jak vidí naši budoucnost třeba za 20 let, tj v roce 2032?
    1. Jednoduchý a jednotný obrázek, který by dával dobrý smysl, umí vytvořit málokdo a těžko se mi některý z mě známých pokusů doporučuje. Obecně viz výše zmíněné příklady organizací, predikcí, studií a strategií, ale určitě řadu dalších kvalitních projektů neznám a budu rád za upozornění na ně.
  3. V minulosti se dlouhodobé prognózy zveřejňovaly celkem často, prognostici byli populární osobnosti. Proč oba tyto úkazy vymizely?
    1. Dovoluji si odhadnout, že v západní Evropě k takto výrazné změně jako v Česku nedošlo. Česko naopak šlo z extrému do extrému. Za minulého tzv. komunistického režimu se prognózovalo více, než bylo zdrávo a naopak k přílišnému útlumu prognóz i strategií došlo po Sametové revoluci. Tento útlum je pochopitelný, ale dnes už i vládní a ostatní politická reprezentace pochopila, že je potřeba se zamýšlet nad podobou naší budoucnosti a omezenými kroky, které můžeme využít k jejímu ovlivnění. Strategie (a prognózy) tak přestávají být sprostými slovy a naopak někdy spíše než jejich existence jako v 90. letech chybí jejich realizace.
  4. Není to jako s meteorologií – že totiž jsme schopni předpovědi pouze na velmi krátké časové úseky, nikoli na delší období?
    1. Ano, přirovnání s meteorologií ať už v případě ekonomie nebo obecně pokusů predikovat je na místě. A dokonce i ve velmi krátkém časovém období se někdy velmi rychle mění počasí a podobně je to i s ekonomikou a společností (viz například velké zvraty v hodnocení jednotlivých firem nebo států na trzích nebo nacionalistické či rasistické nálady ve společnosti).
  5. Jaké jsou důvody tohoto „ochromení prognostiky“?
    1. Jedná se z části o specifickou českou (lépe řečeno československou) věc – Prognostický ústav (který na Slovensku, na rozdíl od Česka, ještě v rámci Akademie věd stále existuje – http://www.prog.sav.sk/) byl líhní mnohých významných osob politické scény posledních dvou desetiletí (a možná i tohoto desetiletí!) a prognostika tak byla viditelná nejméně v jejich zosobnění i po změně režimu.
    2. To, že o prognostice nečteme v médiích, může znamenat i změnu jazyka. Místo prognostik dnes možná spíše v podobných situacích nazveme experta ekonomem nebo sociologem.
    3. Jinak v prognózování došlo v posledních desetiletích a letech k velkému vývoji – viz systémy jako DAGGRE nebo Intrade a také detailní prognózy a systémy soukromých i vládních institucí.

Po spolupráci na přelomu roku jsem opět přispěl svou troškou do týdeníku Květy. Výše jsou moje poznámky v odpovědi na jejich otázky. A ano, přiznávám se, podruhé v životě jsem si dnes tento týdeník i zakoupil.

A jako dodatek pár vybraných citátů k prognostice:

“Study the past if you would define the future.”
Confucius

“Knowing too much of your future is never a good thing.”
Rick RiordanThe Lightning Thief

“The future is already here — it’s just not evenly distributed.”
William Gibson

Česko je v rozvojové spolupráci na chvostu, pomáhat přitom může nejen penězi

Nejchudší lidé nežijí v Česku. Ale i těm nejchudším můžeme alespoň trošku pomáhat i z Česka.

O tom, jak nám to jde, je dnes vydaná studie think tanku IDEA při CERGE-EI. Společně s kolegyní Zuzkou Řehořovou poprvé prezentujeme výsledky Commitment to Development Index i pro Česko.

Jak si Česko vede ve své snaze pomáhat rozvojovým zemím v porovnání s ostatními rozvinutými zeměmi? Poprvé aplikujeme na Českou republiku osvědčenou metodologii Commitment to Development Indexu (Index pomoci rozvojovým zemím) washingtonského think tanku Center for Global Development. Česká republika se v součtu sedmi kritérií řadí na 20. místo z celkem 23 hodnocených zemí a má tak dle Indexu v pomáhání velký potenciál pro zlepšení.

Studie se zejména snaží poukázat na to, že rozvinuté země jako Česká republika mohou pomáhat i jinak než prostřednictvím finanční rozvojové spolupráce.

Index ukazuje, že Česko na premianty – Švédsko, Dánsko a Nizozemí – nejvíce ztrácí v kritériích rozvojové spolupráce a bezpečnosti, naopak velmi dobrých výsledků dosahuje v mezinárodním obchodu a životním prostředí. Jen lehce podprůměrná je Česká republika v investicích, migraci a technologiích.

Podle studie existují i v době hledání škrtů v českých veřejných rozpočtech možnosti zlepšení pomoci rozvojovým zemím. Často může být pro Českou republiku přijatelnější a pro rozvojové země přínosnější změnit nastavení našich veřejných politik namísto zvyšování finančních prostředků určených na rozvojovou spolupráci.

Studie a v ní uvedené první výsledky Commitment to Development Index pro Českou republiku tak nejen zdůrazňují roli Česka jako rozvinuté země vůči rozvojovým zemím, ale ukazují i možnosti, jak tuto roli hrát lépe, než je tomu nyní.

Studie „Česká pomoc rozvojovým zemím: nejen finanční rozvojová spolupráce” je k přečtení na http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_06.pdf.

O IDEA: Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při akademickém pracovišti CERGE-EI je nezávislý think tank zaměřující se na analýzu, vyhodnocování a vlastní návrhy veřejných politik. Doporučení IDEA vychází z analýz založených na datech, jejich nestranné interpretaci a moderní ekonomické teorii. IDEA vznikla z iniciativy a pod vedením prof. Jana Švejnara.

Co když se nevalorizují důchody?

Na tuto otázku jsme se snažili odpovědět s kolegou Danem Münichem ve think tanku IDEA při CERGE-EI. Naše celá odpověď v krátké studii je zde, shrnutí níže:

Porada ekonomických ministrů se 27. 2. 2012 zabývala možnými opatřeními v reakci na výhled prohlubujícího se deficitu státního rozpočtu v dalších letech. Na následné tiskové konferenci bylo oznámeno, že „druhé robustní opatření na výdajové straně má spočívat v úpravě valorizace penzí, včetně návrhu MF ČR na dočasné zmražení penzí na dva až tři roky“. Ačkoliv šlo pouze o návrhy k veřejné a politické diskusi, podobná opatření se vrací na jednací stůl opakovaně a měly by je vždy doprovázet odhady dopadů na dotčené skupiny obyvatel.

V této krátké studii proto kvantifikujeme potenciální dopady zpomaleného tempa valorizací důchodů na míru relativní chudoby starší populace v ČR. Relativní míra chudoby v ČR stále patří k nejnižším na světě a je tomu tak i v případě důchodců. I dočasné zpomalení tempa valorizací však může v některých typech důchodcovských domácností způsobit výrazný nárůst výskytu relativní chudoby.

Odhady jsou zpracovány na základě údajů z výběrového šetření SILC Českého statistického úřadu. Dopady zpomaleného tempa valorizací se výrazně liší podle typů důchodcovských domácností. Odhadujeme, že ve střední variantě valorizačního scénáře vzroste podíl osob pod hranicí relativní chudoby v domácnostech, kde je alespoň jeden člen domácnosti ve věku nad 61 let a pobírá starobní důchod, z dnešních 3.6% na 5%. Větší nárůsty chudoby lze očekávat v domácnostech osaměle žijících důchodců nad 64 let, především žen, kde by podíl pod hranicí chudoby vzrostl z 13% na 20.8%. Výrazně menší dopad by mělo snížení tempa valorizací na společně žijící důchodce a na ty, kteří si přivydělávají nebo žijí ve vícečlenných domácnostech sdílejících příjmy více osob.

I v případě vládou zvažovaných valorizačních opatření by však ČR nadále patřila mezi země s nízkou mírou relativní chudoby starších lidí.

 

Experimentem proti nouzi

Výzkum ekonomických vědců pomáhá lépe určit příčiny chudoby

U nás snad nikdo nežije za méně než dolar na den, tedy necelých dvacet korun. V Česku diskutovaná chudoba je nanejvýš relativní. Ve světě ale žije za méně než dolar na den téměř miliarda lidí, v zemích, jako je Tanzanie nebo Indie, mnoho z nich často ani nemá přístup k pitné vodě. Pomoci v boji s globální chudobou se snaží i ekonomičtí výzkumníci. Dva z nich, Esther Dufloová a Abhijit Banerjee, o tom nedávno vydali knihu Chudá ekonomie (Poor Economics).

Inspirace z medicíny

Ekonomické metody nám pomáhají rozpoznat příčinu pozorovaných jevů, včetně příčin chudoby lidí v rozvojových zemích nebo následků dobře míněných opatření na její snížení. Právě v rozvojové ekonomii, tedy části vědy, která se zabývá rozvojovými zeměmi, se těší velké popularitě randomizované kontrolované experimenty (randomized control trials), které jsou inspirovány lékařskými experimenty s lékem a placebem.

Ukažme si jejich fungování na příkladu se sítěmi nad postele, které chrání před komářím bodnutím ve spánku, a tedy i před přenosem malárie, jedním z nejčastějších zabijáků v rozvojových zemích. Zda je lepší poskytnout sítě proti komárům zdarma, nebo dotované, můžeme zjistit právě pomocí těchto experimentů. V náhodně vylosovaných vesnicích jsou nabídnuty sítě lidem zdarma, v jiných vesnicích za poplatek a na základě výsledků je následně možné odvodit doporučení pro rozšíření programu do dalších vesnic v zemi.

Dufloová a Banerjee, profesoři ekonomie amerického Massachusetts Institute of Technology, patří mezi hlavní propagátory těchto randomizovaných kontrolovaných experimentů a velká část jejich knihy popisuje výsledky podobných projektů z různých rozvojových zemí. Na základě své patnáctileté práce s experimenty v chudých zemích a podobné práci mnoha kolegů postupně představují ne vždy intuitivní odpovědi na otázky z mnoha oblastí, od zdraví a vzdělání až po podnikání a demokratické volby.

Není jeden lék

Dufloová a Banerjee představují veřejnosti nejen bohatou koláž výsledků výzkumů, ale také nový přístup k boji s globální chudobou, reprezentovaný právě randomizovanými kontrolovanými experimenty. I při své obezřetnosti jsou schopni učinit několik obecných závěrů, které zde uvádím:

• Chudí lidé často nemají přístup k potřebným informacím a většinou se musejí starat o více věcí, než o kolik se starají bohatí a než mohou sami zvládat.

• Chudí jsou také často znevýhodněni fungováním trhů.

• Chudé země ani chudí lidé nejsou odsouzeni k neúspěchu a jedním z největších rizik je sebenaplňující proroctví neúspěchu.

Autoři knihy jsou zdravě realističtí a nenabízejí jediné jednoduché řešení. Tím se odlišují od svých předchůdců – profesorů ekonomie zabývajících se dlouhodobě chudobou, kteří již dříve sepsali knihu pro veřejnost. Alespoň zjednodušeně připomeňme, že Jeffrey Sachs (Konec chudoby) i William Easterly (Břemeno bílého muže) viděli hlavní řešení v rozvojové pomoci, i když každý v opačném směru. Zatímco první navrhoval výrazné rozšíření pomoci, druhý prosazoval její omezení.

Český příspěvek

K boji s globální chudobou přispívá i výzkum řady českých výzkumníků. Například dva ekonomové z Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Michal Bauer a Julie Chytilová, se již řadu let zabývají výzkumem chudoby v rozvojových zemích. Jejich poslední článek, který ukazuje výsledky jejich výzkumu z Indie o propojení mikroúvěrů a časově nekonzistentních preferencí, vyjde koncem roku v jednom z předních ekonomických časopisů American Economic Review. Při jiném výzkumu, tentokrát v Gruzii, Bauer s Chytilovou využili různých vzdáleností dětí od bojů ruských a gruzínských armád v roce 2008 ke studiu dopadu konfliktu na sociální preference. Tento takzvaný přirozený experiment jim dobře posloužil při hledání příčiny místo randomizovaných kontrolních experimentů, které využívají Dufloová a Banerjee.

Prezentované výsledky zahraničních i českých vědců ukazují, že bojovat s globální chudobou má smysl, pokud hledáme její příčinu. Kdo chce získat více tohoto opatrného optimismu o jednom z největších globálních problémů, nechť se s otevřenou myslí ponoří do stránek Chudé ekonomie.

Petr Janský • přednášející na Univerzitě Karlově, výzkumník think-tanku IDEA a asistent NERV

POOR ECONOMICS (Chudá ekonomie)

autoři Abhijit V. Banerjee, Esther Duflo

vydal PublicAffairs, 2011, rozsah 320 stran

Příspěvek vyšel 14.11.2011 v týdeníku Euro.

Výzkum, výuka a služba

Říká se, že hlavní tři oblasti pro každého akademika jsou výzkum, výuka a služba. V rámci svého působení na IES FSV Univerzity Karlovy mám od každého kousek. Dovolte mi k tomuto tématu pár krátkých a neúplných poznámek. O výzkumu rád napíši, když něco publikuji v akademickém časopise – a to se příliš často nestává. Seznam publikací a zaslaných článků je například zde.

Učení mě baví. Před pár měsíci jsem zde zmínil hodnocení kurzu základů ekonomie – Principles of Economics, který mám na starosti včetně přednášek. Již nějakou dobu jsou výsledky za minulý semestr k dispozici zde (moje interpretace: potvrzení, že to se mnou není nejhorší, a identifikace slabých míst):

Vedení diplomových prací studentů je v mých očích někde mezi výukou a službou, každopádně v této činnosti vidím smysl a vítám spolupráci se šikovnými studenty. Tématické okruhy prací, které rád povedu, jsem stručně popsal v tomto dokumentu. Tyto okruhy ve velké míře odráží mé výzkumné a jiné aktivity – zIndex, Ghana, IDEA  apod.

PS: Při této příležitosti vřele doporučuji témata prací navrhovaná kamarádem Matějem Bajgarem, který při studiích v Oxfordu nemá nic lepšího na práci než vést diplomové práce studentům v Praze.

Kolik držíme českých akcií oproti zahraničním?

Víc než je optimální. Tak je definována oficiální záhada s různými vysvětleními (equity home bias puzzle). Výzkum kolegy Karla Báti na Univerzitě Karlově staví tuto záhadu tak trochu na hlavu. Účastníci jeho experimentu se rozhodli ve svých portfóliích držet méně českých akcií než by bylo oproti zahraničním optimální (alespoň tedy dle jeho modelu). Včera večer to Karel přehledně prezentoval na semináři Economics and Law in Banking and Finance (na stránkách je dostupný článek i prezentace).

A kolik tedy držíme českých akcií oproti zahraničním? Z Karlova výzkumu plyne následující odpověďi v závislosti na zdroji odpovědi (předpoklady a vysvětlení viz jeho článek):

  • Data OECD ukazují: 85% (ale ne příliš srovnatelné s dalšími dvěma čísly, protože například zahrnuje vlastnictví akcií ČEZ českým státem)
  • Optimální podle modelu: 22-54%
  • Experiment: 14%

Tyto rozdílné odpovědi na stejnou otázku vytváří mnoho dalších hypotéz s různými vysvětleními. Je nesoulad mezi modelem a experimentem způsoben jen malým počtem účastníku experimentu nebo špatně nakalibrovaným modelem nezohledňujícím některé behaviorální předpoklady? Například pokud se lidé spoléhají na technickou analýzu akcií (analyzují historický vývoj), nedávají oproti modelu větší důraz na nedávnou historii? Karel současné vědění postavil částečně  na hlavu, teď musí vysvětlit jak a proč je tomu opravdu tak.

Z mediální smrště do zapomnění? Přehled zmínek o zIndexu

Zapomnění neplánujeme, zato mediální smršť se už každopádně konala – alespoň na skromné poměry autorů zIndexu.

Jednohubky - veřejné zakázky s jedním uchazečem i vítězem

(Foto: Pavlína Ráslová, časopis Sociál)

Vystupovat v televizi, rádiu nebo chatu nejsme zvyklí:

Nepíší o naší práci ani v angličtině (například 2.2.2011, The Prague Post), ani ve zprávách týdeníků (31.1.2011: EuroRespekt), ani opakovaně v Parlamentních listech.

Natož aby se naším výzkumem otevírala Show Jana Krause (28.1.2011). O nepřesných interpretacích výsledků napíši jindy.

První zpráva v tištěných médiích to nebyla, ale psali o nás dost: MF DNES, Hospodářské noviny, Právo, Deník, a, ano i, Blesk, Aha, Haló noviny (27.1.2011). A ještě víc na internetu v den zveřejnění prvních výsledků (26.1.2011): DeníkLidovky.czE15.czihned.czHospodářské noviny,  Novinky.cziDNESČeská poziceNova.cziHned.czlidovky.czMinisterstvo pro místní rozvojiHned.czČT24Rozhlas.

Stejně ale – asi nejvíc si mediálně cením zmínek a rozhovorů před zveřejněním prvních výsledků, zde jsou:

Tož média jsme podle všeho zaujali. Ale už se nemůžu dočkat, až budu moci někdy napsat o reálném dopadu našeho projektu a podobných radostnějších věcech. Mediální zmínky aktualizujeme zde, reálné dopady a radostnější věci můžete sledovat kolem sebe.