Category Archives: Důchodová reforma

O čtení studií (a taky o účastnících penzijního připojištění)

Různé studie můžeme „číst“ různými způsoby, například přímo od zdroje, z tiskových zpráv nebo z novin. Ukážu tento jednoduchý fakt na jednom příkladu, který není náhodně vybrán. Jedná se o studii think tanku IDEA o penzijním připojištění, kterou jsem sepsal a:
1. je dostupná k přečtení (neváhejte, zdarma!) zde: http://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_3_2013.pdf

Čtení pomáhá (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

(zdroj)

2. píše o ní dnešní MF DNES: „Ekonom Petr Janský z akademického pracoviště Cerge-EI se pokusil ve své čerstvé studii předpovědět, kdo se zúčastní druhého pilíře. Vychází mu, že zájem spořit na stáří mají nejvíc lidé od středního věku výš a s vyššími příjmy. „Přitom druhý pilíř je ze své podstaty výhodný především pro mladší ročníky,“ podotýká. Důvod je, že za delší dobu zbývající do důchodu více naspoří a jsou nejvíce ohroženi budoucím snižováním státních důchodů a zdražováním zdravotní péče.“

3. vyšla o ní tisková zpráva (doporučuji – výborný poměr ceny, tedy délky, a výkonu!):
„Nová studie think-tanku IDEA při CERGE-EI „Účastníci penzijního připojištění“ identifikuje demografické skupiny, které s největší pravděpodobností vstoupí do nově otevřeného 2. pilíře důchodového systému. Odhady jsou založeny na dosavadním zájmu o účast v již zavedeném 3. pilíři – penzijním připojištění.

Autor studie Petr Janský mimo jiné ukazuje, že účast mužů ve 3. pilíři je v průměru o 8 procentních bodů pravděpodobnější než u žen, ale jejich průměrné měsíční úložky jsou v podobné výši. Výrazně vyšší účast i příspěvky vykazují zaměstnanci s vyššími příjmy, lidé starší a osoby pracující více hodin denně.
Studie dále ukazuje, že více než jedna třetina (36 %) účastníků do 3. pilíře přispívá 500 Kč měsíčně, což byl až do konce roku 2012 strop pro nárok na státní příspěvek ve výši 30 haléřů za každou uloženou korunu. Tyto statistiky naznačují, že velká část dospělé populace má dnes sklon k výrazně vyšší míře dlouhodobého spoření, než které se skutečně realizuje.

K vyšší míře dlouhodobější spořivosti, tj. více účastníků a vyšší úložky, od ledna 2013 motivuje zavedení 2. pilíře a úpravy 3. pilíře. V obou pilířích však existuje další potenciál posílit motivace k dlouhodobému spoření na stáří.“

Reklamy

Kdo je nejvíce zasažen růstem cen?

Míra inflace je důležitá. Pravidelně ji zveřejňuje statistický úřad a ČNB se snaží o její stabilitu. Naše peněženky růst cen pravidelně poznávají na vlastní kůži. Jak ukazuje graf níže, za poslední roky rostly ceny různých skupin zboží a služeb různě. Například ceny oblečení byly v roce 2010 podobné jako v roce 1994, kdežto ceny spojené s bydlením nebo zdravím vzrostly průměrně za stejné období více než trojnásobně.

růst cen - 12 skupin - 1994-2010.jpg

Hodnoty míry inflace však informují pouze o průměrné změně cen, kdežto různé domácnosti nakupují velmi různé zboží a služby.

S Pavlem Haitem v nové studii IDEA ukazujeme, že rozdílné skupiny obyvatel byly díky odlišné struktuře spotřeby vystaveny různým změnám cen.

Jak ukazuje graf níže, nízkopříjmové domácnosti byly za období 1999-2010 vystaveny kumulativnímu růstu cen o téměř 10 procentních bodů vyšší než průměrné domácnosti. Pro domácnosti důchodců byl tento rozdíl přibližně 7 procentních bodů.

(Pro zvídavé: Za těmito rozdíly stojí především velký růst cen energií a fakt, že tyto dvě skupiny obyvatel utrácí větší část svých výdajů za jídlo a nealkoholické nápoje oproti zbytku populace. Další podobné výsledky a jejich zdroje a způsoby výpočtu naleznete ve studii zde.)

Co s tím? Hospodářská a sociální politika vlády by v případech valorizace důchodů nebo úprav parametrů sociálního systému měla brát v potaz tyto rozdílné dopady růstu cen na různé skupiny obyvatel. A samozřejmě jsou tyto výsledky také příležitostí k obecnějšímu zamyšlení o vývoji životní úrovně různých skupin naší společnosti za poslední dvě desetiletí.

Jak prezident a vláda valorizují důchody

Začátkem tohoto roku vstoupilo v platnost nové nastavení valorizace důchodů a krátce poté jsme si zvolili nového prezidenta. Miloš Zeman nám slíbil aktivní prezidentství. Vyjadřuje se například i k valorizaci důchodů, a tedy k tomu, jak budou důchody růst v návaznosti na ekonomický vývoj: „Starobní důchody by měly být valorizovány v souladu s inflací, aby byla zachována jejich kupní síla, a to stejnou částkou pro všechny starobní důchodce.“

Je chvályhodné, že svůj názor vyjadřuje náš budoucí prezident relativně explicitně, a lze jej tedy hodnotit. Zároveň je i jen v této jedné větě nejspíše obsažen rozpor, a to v tom, že v první půli se mluví o valorizaci důchodů dle procentuálně vyjádřené inflace a v druhé půli o stejné, předpokládám absolutně vyjádřené, částce pro všechny, čehož není možné docílit zároveň.

 
To, že si Miloš Zeman vytknul jasný cíl, zachování kupní síly důchodců, je dobrý první krok k diskusi. Zároveň je ale zřejmé, že valorizovat v souladu s inflací k tomuto cíli nevede – důchodci průměrně čelí vyšší inflaci, než jak je standardně měřena inflace, tedy indexem spotřebitelským cen. Tudíž i při valorizaci důchodů o inflaci může kupní síla důchodců poklesnout. Otázkou také samozřejmě zůstává, jak tento svůj názor bude přímo nebo nepřímo prosazovat, což ukáže až čas. Ale krátký pohled na konání současné vlády v otázce valorizací ukazuje, že shodu by nalézt mohli.

Vládní přístup k valorizaci důchodů je příkladem úspěšně prosazené systematické reformy a následného popření sebe sama. Tato vláda v roce 2011 měla chvályhodnou vizi nastavit systém valorizací dlouhodobě, ale o rok později se tohoto cíle – jejími slovy kvůli špatné situaci s veřejnými rozpočty – vzdala.

Od tohoto roku se rozhodla změnit nastavení valorizace důchodů a následující tři roky – schválená je dočasná změna zákona na roky 2013 až 2015 – by se důchody měly valorizovat dle součtu třetinových nárůstů jak mezd, tak cen. To je značný rozdíl oproti dnešnímu systému valorizací – součtu třetinového nárůstu průměrné mzdy a celého nárůstu cen. Tento nový systém valorizace tak znamená snížení budoucích vyplácených důchodů oproti očekávání dle dřívějšího systému.

Podobně však i Milošem Zemanem navrhovaný systém valorizace o inflaci je přirozeně méně štědrý než dřívější systém valorizace o inflaci a třetinu růstu mezd. Lze tedy mluvit o shodě mezi současnou vládou a budoucím prezidentem? Ne tak úplně – dle odhadů think-tanku IDEA při CERGE-EI a z pohledu průměrného důchodce se tyto dva návrhy liší. Za tři roky platnosti dočasné změny valorizace prosazené vládou oproti dřívějšímu systému lze očekávat až o několik procent nižší reálnou hodnotu důchodů, kdežto u návrhu Miloše Zemana se za tři roky jedná spíše jen o snížení kolem jednoho procenta.

Naopak současnou vládou dříve schválený systém valorizace, který by dle vlády měl opět začít platit po roce 2015, se od návrhu budoucího prezidenta liší jen o jednu třetinu růstu mezd, a tedy i vzhledem k nevelkému nárůstu v příštích letech jen o velmi málo.

Valorizace důchodů lze tedy považovat za příklad relativně malého rozdílu mezi touto nominálně středopravicovou vládou a nominálně levicovým prezidentem.

Psáno pro Hospodářské noviny (vyšlo 15.2.2013 s titulkem „Jak Zeman zvyšuje důchody“).

Co když se nevalorizují důchody?

Na tuto otázku jsme se snažili odpovědět s kolegou Danem Münichem ve think tanku IDEA při CERGE-EI. Naše celá odpověď v krátké studii je zde, shrnutí níže:

Porada ekonomických ministrů se 27. 2. 2012 zabývala možnými opatřeními v reakci na výhled prohlubujícího se deficitu státního rozpočtu v dalších letech. Na následné tiskové konferenci bylo oznámeno, že „druhé robustní opatření na výdajové straně má spočívat v úpravě valorizace penzí, včetně návrhu MF ČR na dočasné zmražení penzí na dva až tři roky“. Ačkoliv šlo pouze o návrhy k veřejné a politické diskusi, podobná opatření se vrací na jednací stůl opakovaně a měly by je vždy doprovázet odhady dopadů na dotčené skupiny obyvatel.

V této krátké studii proto kvantifikujeme potenciální dopady zpomaleného tempa valorizací důchodů na míru relativní chudoby starší populace v ČR. Relativní míra chudoby v ČR stále patří k nejnižším na světě a je tomu tak i v případě důchodců. I dočasné zpomalení tempa valorizací však může v některých typech důchodcovských domácností způsobit výrazný nárůst výskytu relativní chudoby.

Odhady jsou zpracovány na základě údajů z výběrového šetření SILC Českého statistického úřadu. Dopady zpomaleného tempa valorizací se výrazně liší podle typů důchodcovských domácností. Odhadujeme, že ve střední variantě valorizačního scénáře vzroste podíl osob pod hranicí relativní chudoby v domácnostech, kde je alespoň jeden člen domácnosti ve věku nad 61 let a pobírá starobní důchod, z dnešních 3.6% na 5%. Větší nárůsty chudoby lze očekávat v domácnostech osaměle žijících důchodců nad 64 let, především žen, kde by podíl pod hranicí chudoby vzrostl z 13% na 20.8%. Výrazně menší dopad by mělo snížení tempa valorizací na společně žijící důchodce a na ty, kteří si přivydělávají nebo žijí ve vícečlenných domácnostech sdílejících příjmy více osob.

I v případě vládou zvažovaných valorizačních opatření by však ČR nadále patřila mezi země s nízkou mírou relativní chudoby starších lidí.

 

U nás dobrý! Zatím…

Na první pohled se zdá, že Česko má  své veřejné finance pod kontrolou. S dluhem kolem 40 % hrubého domácího produktu (HDP) naše závaží patří v Evropské Unii k těm nejlehčím. Schodek se již třetí rok snižuje a letos se zřejmě dostane pod hranici 3 % HDP, což oceňují i investoři, kteří v únoru nakoupili dluhopisy české vlády i při úroku jen o málo vyšším než 2 % ročně. Rozpočtový výhled na následujících patnáct let vypadá velmi dobře, „malá reforma“ důchodového systému by měla stabilizovat výdaje a disciplína českých daňových poplatníků zatím zajišťuje i stabilní příjmy rozpočtu

Kolem roku 2030 se nám ale začne přitěžovat. Podle dat ministerstva financí se především kvůli stárnutí populace začnou zvyšovat výdaje veřejných rozpočtů. Ministerstvo financí v loňském roce odhadovalo, že schodek rozpočtu se bude postupně zvyšovat z 1 % HDP v roce 2020 až na 13 % v roce 2050. To by ovšem znamenalo, že dluh vlády do roku 2060 překročí úroveň 220 % HDP, tedy ještě více, než dnes dluží svým věřitelům nejzadluženější vláda světa – japonská. Malá důchodová reforma tento výhled poněkud vylepšila, ale i po jejím schválení je pravděpodobné, že dluh české vlády by v roce 2050 vyšplhal až na 160 % HDP, tedy dnešní dluh řecké vlády.  Je ovšem jisté, že po řeckých zkušenostech ovšem nikdo české vládě tolik peněz nepůjčí.

Něco se musí stát

Lákavou možností je pokusit se zvýšit dlouhodobý růst české ekonomiky. Čím rychleji se bude zvětšovat domácí ekonomika, tím rychleji porostou příjmy vlády a tím nižší bude schodek rozpočtu i dluh vlády. Recepty, jak zvýšit dlouhodobý růst ekonomiky jsou známé: lepší vzdělávání, odstranění – nebo alespoň zmírnění – všudypřítomné korupce, podpora výzkumu, orientace na služby s vysokou přidanou hodnotou. Tyto recepty ale fungují jen s velkým zpožděním a české vlády doposud neprojevily zrovna přemíru odhodlání a trpělivosti v jejich prosazování.

Přizpůsobit se tedy zřejmě budou muset především veřejné rozpočty. Buď budeme muset platit vyšší daně, nebo se budeme muset smířit s nižšími vládními výdaji. Změny přitom budou muset být ještě podstatně radikálnější, než co doposud prosadila či ještě plánuje současná vláda. (Bylo by tedy vhodné, aby i opozice, která brojí proti veškerým úsporám v rozpočtu, začala přemýšlet trochu dlouhodoběji.)

Pokud bychom chtěli například i v roce 2050 udržet dluh na dnešní úrovni zhruba 40 % HDP, musela by vláda podle našeho odhadu zvýšit daně nebo snížit výdaje o 2,2 % HDP a tuto novou „hladinu“ udržovat permanentně. Pro představu – podobná změna odpovídá například sjednocení daně z přidané hodnoty na 23 %, bez výjimek. Další možností by bylo kompletní zrušení výdajů pěti středně velkých ministerstev (dopravy, průmyslu a obchodu, spravedlnosti, financí a kultury). Pokud by ani jedna varianta neprošla, nabízí se snížení průměrného starobního důchodu o 30 %,  na zhruba 7300 Kč měsíčně. Je tedy zjevné, že rozpočtové úspory budou muset být opravdu masivní. Navíc čím déle budeme podobná opatření oddalovat, tím radikálnější budou muset být.

Zkušenosti jiných zemí i zdravý rozum napovídají, že pokud mají být reformy úspěšné, musí se zaměřit spíše na snižování výdajů, než na zvyšování daní. Veřejný sektor je jako nenasytný Otesánek a zkonzumuje veškeré prostředky, které do něj vláda vloží a nikdy nebude mít dost. O to je důležitější vydávat prostředky efektivně a soustředit se na ty výdaje, které jsou nezbytné a dlouhodobě prospěšné. Vlády by neměly utápět desítky miliard ve výdajích, které může efektivněji poskytovat soukromý sektor, jako jsou například starobní důchody. A v těch oblastech, kde jsou vládní výdaje potřebné, je žádoucí, aby jejich efektivnost „pohlídala“ soukromá spoluúčast, ať už pacientů na výdajích na zdravotnictví, nebo studentů na výdajích na vysoké školy.

Ať už se vláda rozhodne pro jakoukoliv cestu k udržitelným veřejným financím, čekají  nás v budoucnu další razantní reformy, které nebudou politicky ani ekonomicky snadno proveditelné. Odkládání reforem však jen zvyšuje náš dluh a tím zvětšuje rozsah reforem. Situace v několika zemích eurozóny názorně ukazuje, jak nepříjemné je pak zavádět reformy ze dne na den, pod tlakem věřitelů a proti vůli veřejnosti. Otázka udržitelnosti veřejných financí tedy není jen aktuální a nutnou otázkou do politické debaty, ale i realitou, ke které bychom se společně s našimi politiky měli postavit co nejdříve čelem.

Napsáno s Ondřejem Schneiderem v návaznosti na studii think tanku IDEA při CERGE-EI pro týdeník Respekt, který vyšel 20. února 2012.

Udržitelnost veřejných financí

Nevíme, jaká bude budoucnost. O technologickém pokroku nebo ekonomickém růstu za dvacet let se můžeme jenom dohadovat. Přesto je toto dohadování se důležité pro naši současnost.

České veřejné finance se zdají být relativně bezproblémové v krátkém období. V delším horizontu má ale Česká republika i kvůli předpokládanému stárnutí populace vážný problém s rostoucími výdaji a neudržitelným dluhem veřejných financí. Predikce Ministerstva financí ukazují, že dluh veřejných financí převýší velikost ročního hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2040 a do roku 2050 by dluh mohl dosáhnout až úrovně 160% HDP.

Pro zvrácení tohoto trendu a dosažení udržitelnosti veřejných financí jsou nutné výrazné změny veřejných politik a veřejných financí, které nyní nejsou zvažovány vládními ani opozičními politickými stranami. S Ondřejem Schneiderem jsme dnes ve  think tanku IDEA při CERGE-EI vydali studii, kterou se jednoduchým způsobem díváme na udržitelnost českých veřejných financí. Celá studie je k přečtení zde a o jejích výsledcích se můžete dočíst i v dnešních Hospodářských novinách.

Z dostupných informací je zřejmé, že během následujících let by bylo žádoucí udržovat veřejné rozpočty v přebytku, tak abychom si vytvářeli rezervu na následující roky, kdy na nás mimo jiné více dopadnou demografické změny. K tomu je nutné uvažovat o veřejných rozpočtech v dlouhodobé perspektivě. Nejen v souvislostech se sociální politikou, ale také s případnými pro-růstovými efekty vládní politiky. Je otázka, zda tak dlouhodobého pohledu bude české politická reprezentace schopna. Když si znovu přečteme některé vládní dokumenty, nabudeme optimismu. Jako příklad vyberme citaci z Programového prohlášení vlády z 4. srpna 2010. „Česká republika se nachází na rozcestí. Buď, obrazně řečeno, zatáhneme za záchrannou brzdu a zastavíme prohlubování negativních tendencí, zejména zadlužování státu, dlouhodobou nefunkčnost klíčových veřejných systémů jako je důchodový systém a zdravotnictví…“.

Zdá se, že současná vláda má určitou snahu řešit dlouhodobé problémy České republiky nejen na papíře, ale i v reálném světě.  Ať už jde o problémy rozpočtové, o kterých v dnes vydané studii píšeme a které se projevily i v přijetí a implementaci tzv. malé důchodové reformy, nebo jiné ekonomické, které více souvisí s růstem. O těch se píše mimo jiné i v nedávno schválené Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti. Přeji tedy vládě, stejně jako zbytku naší politické reprezentace, hodně zdaru v těžkých rozhodnutí – včetně těch ohledně rozpočtové odpovědnosti.

Nové sjednocení sazeb DPH a tudíž nové odhady dopadů na domácnosti a veřejné rozpočty

Dnešní Ekonomika ČT 24 informuje o nové studii IDEA (od 21:50) a poté následuje (od 23:20) rozhovor s jedním ze spoluautorů studie. Pro mě to bylo první vystoupení v přímém přenosu. Pro případné příště si slibuji nerozšiřování bohatého českého jazyka o nová slovíčka (nepojďme reformovat?).

O dnešní studii IDEA (pokud vás zajímají výsledky, mrkněte přímo na stručnou studii) jsem psal i na novém blogu na ihned.cz (oproti tomuto místečku se tam chystám psát méně osobněji; nejspíše budu v budoucnu posílat příspěvky z ihned.cz i sem).

Nové odhady dopadů sjednocení na 17.5% na domácnosti a veřejné rozpočty proběhli i zpravodajskými servery, zítra o tom budou psát v novinách.. Důležitější než krátkodobá publicita je dlouhodobý reálný dopad…například jestli se této studii a jím předcházejícím podaří alespoň maličko ovlivnit způsob přemýšlení o tvorbě hospodářské politiky.

PS: Pro nový blog, novou fotku od fotografa, kterého tímto vřele doporučuji: