Category Archives: EU

Kocovina z ECB aneb dnešní výhra, zítřejší past

Evropská ekonomická krize ani její hlavní protagonisté si přes léto nevzali prázdniny. Výsledkem je nový plán Evropské centrální banky na záchranu eura „za každou cenu.“ V jejím podání půjde o neomezený nákup dluhopisů zadlužených zemí eurozóny na sekundárním trhu, což má prý uklidnit situaci. Fakticky jsou přínosy tohoto kroku ale velmi nejisté. Existují minimálně čtyři oblasti, kde včerejší dobrá zpráva znamená zítřejší hrozbu.

 

Zaprvé jde o morální hazard: země eurozóny se chová jinak v případě, kdy nese plné riziko zadlužování, a jinak, když toto riziko sníží díky programu ECB. Tím, čím se centrální banka snaží řešit situaci zemí v problémech, zároveň vytváří lepší podmínky pro všechny zadlužené země. Mít dluhy bude levnější, země budou mít menší motivaci se dluhům vyhnout.
Nákupy vládních dluhopisů také dostávají ECB do oblasti fiskální politiky a snižují její nezávislost. Alespoň podle ortodoxního pohledu na roli centrální banky, který říká, že by se měnové a rozpočtové politiky neměly příliš míchat. Nezávislost centrálních bank se ujala proto, aby vlády nevyužívaly jejich tiskárny k umělému naplňování státních rozpočtů, které by nakonec vedlo k inflaci. Nyní dochází k jinému, nicméně velmi podobnému naplňování státních pokladen. Nákup dluhopisů ECB snižuje náklady na dluh, a tedy jeden z důležitých výdajů státních rozpočtů. Rizika s tím spojená jsou možná dokonce větší než u standardního tištění peněz.
Zatřetí, ECB na sebe bude brát velké riziko. V případě nesplácení dluhopisů může být banka velmi vážně zasažena ztrátou jejich hodnoty. Ještě při restrukturalizaci řeckého dluhu měla ECB vymíněno exkluzivní postavení mezi věřiteli, a odpisy proto měla nižší než ostatní vlastníci řeckých dluhopisů. Od teď by se ale měla ECB v případě restrukturalizace dluhu postavit na stejnou úroveň jako například soukromé fondy. To sice možná zvýší efektivitu těchto nákupů, současně ale přináší riziko velkých ztrát. A také zvýšení nestability v případě další restrukturalizace dluhu jedné nebo více zemí eurozóny. Jenže – má ECB dostatečnou důvěru trhů? Budou jí věřit, že v případě skutečných problémů nebude znovu vyžadovat exkluzivní postavení?
A nakonec, podmínky, které musí země plnit, aby ECB koupila její dluhopisy, zpomalují samotný nástup pomoci. V posledních třech letech jsme byli několikrát svědky toho, kdy Evropa musela ze dne na den vyřešit velký problém. K tomu ale do budoucna potřebuje možnost rychlého řešení, což plán ECB nenabízí. Zůstává také otázkou, jak se banka zachová ve chvíli, kdy by země přestaly plnit stanovené podmínky.
Zatím se jedná pouze o plán. Navíc plán, který nepodpořil jeden člen rady ECB, nejspíše prezident Bundesbanky Jens Weidmann, a tedy Německo. Jenže možnost neomezeně odkupovat dluhopisy zadlužených zemí neděsí jen německé politiky a ekonomy. Nakolik je potom možné brát plány ECB jako jisté? Jedna věc je mít dostatek hlasů pro vybraný plán, druhá věc je mít dostatek vůle a podpory pro jeho aplikaci v případě výrazného zhoršení stavu Španělska nebo Itálie. Dlouhodobá rizika nově představeného plánu ECB jsou vysoká. Jediné, v co můžeme doufat je, že ECB ze všech špatných možností vybrala tu nejlepší.

 

Vyšlo v Hospodářských novinách v pátek 7.9.2012.

O autorovi| Petr Janský autori@economia.cz ; Autor je ekonom IES FSV Univerzity Karlovy a výzkumník think-tanku IDEA při CERGE-EI.

(http://jansky.blog.ihned.cz/c1-57381620-kocovina-z-ecb-aneb-dnesni-vyhra-zitrejsi-past)

Ekonomická globalizace aneb provázanost s pozitivními i negativními důsledky

Provázanost světových ekonomik včetně té české je opravdu vysoká. Tato ekonomická provázanost roste v posledních dekádách a letech kvůli řadě globálním trendům, ať je to například nárůst mezinárodního obchodu nebo nové technologie. V posledních dnech a letech vidíme často negativní aspekty této provázanosti. To ale neznamená, že bychom tuto provázanost měli chápat jen negativně. V dobách relativní prosperity, ale i dnes přináší tato provázanost (nebo-li globalizace) pozitivní přínosy pro českou i celosvětovou ekonomiku a celkově přispívá k růstu světové prosperity.

Na případě snížení hodnocení evropských států a podobné hrozbě pro asijské ekonomiky na přelomu týdne – a zároveň opačného trendu v posledních pár dnech – se odráží především jejich provázanost v mezinárodním obchodě. Asijské země mohou trpět hlavně zpomalením poptávky po svém zboží v Evropě. Toto téma provázanosti jsem dnes diskutoval také na Rádiu Česko (nahrávka i jejich článek k dispozici zde).

Kvůli provázanosti se zhoršujícími se vyhlídkami v Evropě se obecně snižují ekonomické vyhlídky snad celému světu. I stabilní Norsko s velkými monetárními i ropnými rezervami je ovlivněno vývojem penzijních fondů vázaných na globální akciové trhy a poptávkou po ropě – i když se jedná o velmi vyspělou a stabilní zemi, je se světovou ekonomikou provázána velmi těsně.

Německo v minulém týdnu ukázalo, že může být premiantem a vyhnout se snižování ratingů navzdory velkým nejistotám – věřitelé dokonce minulý týden zaplatili za možnost půjčit německé vládě peníze (jak jsme detailně diskutovali minulý týden s Honzou Macháčkem a ostatními kolegy zde, nebo-li ).

V rámci provázaného světa je připravovaný evropský fiskální pakt – a obecně další mezinárodní organizace a dohody – příležitostí pro Českou republiku ovlivnit i mezinárodní záležitosti ve svůj a v konečném důsledku v celosvětový prospěch. To, co si upřímně jako země myslíme, že je lepší, bychom měli prosazovat nejen u nás, ale i v rámci EU.

Evropská krize očima ekonoma Univerzity Karlovy

Věřím, že vývoj současné evropské krize je pro občany České republiky obtížné sledovat. A je obtížné jej i komentovat – pokusil jsem se o to včera odpoledne na ČT24. Video mého komentáře spolu s dalšími naleznete zde.

Evropská krize českýma očima

Současná evropská krize nemá jednoduchá a správná řešení.  Má jen složitá špatná…a ještě horší řešení. I o tomto jsou dnes vydané studie kolegů Viléma Semeráka a Jana Švejnara z think tanku IDEA při CERGE-EI. Jednotlivé studie si můžete stáhnout zde:

  1. Dopady měnové dezintegrace na ČR,
  2. Špatná a ještě horší řešení,
  3. Limity čínské podpory.
Dovolte mi závěrem této krátké upoutávky uvést relativně optimistická slova autorů těchto studií. Jedním z témat jsou širší otázky vlivu měnové integrace na českou ekonomiku. Podle závěrů analýzy by přijetí fungující společné měny mělo pro ČR pozitivní dopady ve formě vyššího růstu. „ČR by samozřejmě o přijetí eura měla uvažovat, pouze pokud eurozóny dokáže zreformovat své fungování a instituce. Naše analýza ale ukazuje, že pozitivní dopady by mělo i členství v užší eurozóně, která by zahrnovala Německo,“ řekl spoluautor studie Vilém Semerák. Autoři studie se tak domnívají, že by Evropa měla pokud možno předejít rozpadu eurozóny a ČR by si měla v maximální možné míře nechat otevřenou cestu ke členství v měnové unii. „V zájmu České republiky je tak podporovat přežití eurozóny, mimo jiné podporou přijatelného řešení současné krize,“ řekl Jan Švejnar.
_______________________________________________________
Dále přikládám podobně tématicky laděný příspěvek do poslední Macháčkovy výměny:

Jak je zřejmé z většiny předešlých reakcí kolegů v Macháčkově výměně, Česko by mělo svou pozici k probíhající evropské krizi jasněji definovat a veřejně oznámit. Ne, že by to vláda měla jednoduché. A například nedávná společná akce premiéra, ministra financí a členů NERV byla jistě krokem správným směrem. Přesto by nejen občané a ostatní evropské státy měli mít jasněji v odpovědi na otázku:

Jaký je oficiální český postoj k probíhající evropskou krizi?

Mimochodem, část odpovědi nabízí i dnes vydaná studie IDEA při CERGE-EI kolegů Viléma Semeráka a Jana Švejnara, nazvaná „Evropská krize českýma očima“.

Řecké hry se světovou ekonomikou

Na otázky Jana Macháčka v Dialogu iHNED.cz odpovídám:

Poslední dohoda o restrukturalizaci dluhu z minulého týdne se oznámením o řeckém referendu nejspíše ruší. Není to první a bohužel asi ani poslední porušení dohody v této dlouhé hře. Řecko si bez dohody zahrává s neuspořádaným bankrotem. Možná brzo uvidíme, co bude dělat bez vlády. Každopádně světová ekonomika vstřebává další negativní šok a obává se dalších. Co je nyní třeba dělat? Těžko říci.

Minimálně by se měla řecká vláda s kolegy z eurozóny a se svými věřiteli dohodnout – ať už na organizovaném bankrotu nebo v extrémním případě na odchodu Řecka z eurozóny. Organizovaný bankrot Řecka je pro světovou ekonomiku výrazně lepší než ten neorganizovaný. Vývoj světové ekonomiky ale skupinu u jednacího stolu zajímá stále jen zčásti. Každá skupina – ať už vláda řecká či německá nebo banky řecké nebo francouzské – má i své další, často protichůdné zájmy. I proto je těžké se dohodnout na dlouhodobě udržitelném kompromisu dobrém pro světovou ekonomiku. Ale přesně to by měl být cíl.

Zůstávám opatrným optimistou. Očekávám (ačkoliv posledních pár dnů nám připomnělo, že bychom měli očekávat neočekávatelné…) novou dohodu nejpozději do Mikuláše. Nebude dokonalá, nejspíš nebude stačit a později bude přebita další dohodou. Ale bude to lepší situace s menšími riziky než současný stav. Pro světovou ekonomiku (a tak) i Českou republiku.

PS: Pravděpodobnost odpojení Řecka od eurozóny v posledních dnech i měsících roste.

Má se v Česku konat referendum o přijetí eura?

Na otázky k referendu o přijetí Eura a dvourychlostní Evropě jsem odpověděl v rámci Výměny Jana Macháčka na iHNEDu. Zde si můžete přečíst rozličné reakce ostatních přispěvovatelů, níže moje troška do mlýna:

Ne, v Česku se nemá konat referendum o přijetí eura. Přijetí eura by nemělo určovat referendum ani maastrichtská kritéria. Politická podpora a splnění makroekonomických požadavků pro euro jsou nutnými, rozhodně ale ne postačujícími podmínkami. Tyto postačující podmínky by měly vycházet z komplexní ekonomické analýzy, Konvergenční program České republiky splňuje tuto úlohu jenom částečně.

A jakou evropskou integrační rychlost má Česko zařadit? Jako občan si říkám hlavně ne zpátečku. Ekonomické výhody a nevýhody různých rychlostí Evropské unie – podobně jako u eura – ukáže až budoucnost. Jedno je ale již dnes zřejmé. V Česku při výběru rychlosti zatím hrají prim politické, a ne ekonomické důvody. Dobře to bylo vidět například u Paktu Euro plus, ke kterému jsme se měli v březnu tohoto roku přidat.