Category Archives: ihned.cz blog

Ministerstvo financí dnes zveřejnilo daně zaplacené jednotlivými firmami

Informace pro tři sta tisíc firem jsou volně ke stažení zde. Z tabulky o velikosti 20 MB se můžeme mimo jiné dozvědět o zdanitelných příjmech a celkovém daňovém břemenu každé z firem.

Měl bych nejspíše poznamenat, že se bohužel nejedná ani o česká data ani o české ministerstvo financí.

Vítejte ve Finsku.

Tady v Česku si budeme muset vystačit s tím, co si kdo vyhledá (například na justici) nebo zaplatí (od soukromých firem jako například Orbis) nebo že nám každý rok ministerstvo nabídne sto největších plátců daní (TOP 106, z nichž mnozí volí anonymitu).

Snad nám, výzkumníkům, a dalším zájemcům brzo přibude podobně jako ve Finsku i další zdroj firemních daňových dat.

Rozvojový svět a my: co si myslí a dělají občané jedné z 27 nejrozvinutějších zemí

Tento týden jsem na výzkumném pobytu ve Washingtonu zde. Pěkně se nám to ale sešlo už minulý týden. V jeden den jsme se dozvěděli nové informace o české pomoci rozvojovým zemím ze dvou zdrojů. Jednak o tom, co si o tomto tématu myslíme, a druhak o tom, co doopravdy činíme.

Začněme našimi myšlenkami o rozvojové pomoci. Názory Čechů a dalších Evropanů na rozvojovou pomoc sledoval průzkum Eurobarometru. Výsledky v češtině pro Česko jsou zde. A jedna z hlavních zpráv je, že pro většinu otázek jsou české odpovědi srovnatelné s průměrem Evropské Unie. Ať už je to překvapující u některých odpovědí více (důraz na lidská práva v rozvojové pomoci je u nás vnímán průměrně) nebo méně. Pokud jde o rozdíly oproti průměru, tak například máme rezervy v informovanosti, kdy si málokdo z nás věří, že ví, kam jde naše rozvojová pomoc.

A ve stejný den byly zveřejněny i výsledky toho, jak se Česká republika vůči rozvojovým zemím opravdu chová. Výsledky Commitment to Development Index (CDI, odhodlání k pomoci rozvojovým zemím) jsou v češtině pro Česko zde. Nejsou to první výsledky tohoto Indexu pro Česko (ty jsme s kolegyní Zuzkou Řehořovou vydali v rámci think tanku IDEA při CERGE-EI zde a psal jsem o tom také například zde), ale první výsledky přímo od washingtonského Center for Global Development:

„V celkovém pořadí Česká republika zaujímá 24. místo. Nejlepší výsledky má v oblasti životního prostředí, a to díky vysokým daním na benzín a klesajícím emisím skleníkových plynů na jednotku HDP. Má také nadprůměrné výsledky v technologiích a obchodě, kde jsou relativně nízké překážky dovozu z rozvojových zemí a podstatné dotace na výzkum a vývoj. Celkové skóre země však sráží nepříliš rozsáhlý program zahraniční pomoci, bariéry kladené migrantům a studentům z rozvojových zemí a omezená podpora mírových a humanitárních misí.“

Česká republika je oficiálně jedna z 27 nejzodpovědnějších a nejbohatších zemí na světě, alespoň tedy podle uznávaného Center for Global Development. Je to důvod k radosti, ale také závazek pro naši zodpovědnost vůči lidem s horšími příležitostmi, ať už žijí v České republice nebo rozvojových zemím.

Prognózuji, prognózuješ, prognózujeme

Budoucnost je stále ta stejná budoucnost. Ale způsoby, jakými se s ní potýkáme a prognózujeme, se oproti dřívější době částečně změnily u nás i ve světě. O některých zajímavějších (i méně zajímavých) projektech posledních let je – mimo jiné – tento příspěvek.

  1. Existuje dnes něco jako komplexní prognóza ekonomického (sociálního, demografického apod.) vývoje v Evropě a ve světě?
    1. Ano i ne. Ano, mnohé organizace i jednotlivci se snaží o komplexní prognózu ekonomického vývoje ve světě. Ne, podle mého názoru neexistuje ale jeden jediný systém nebo jedno místo, které by si dělalo (oprávněný) nárok na nejlepší možnou prognózu ekonomického vývoje.
    2. Mezi tyto organizace patří například think tanky, univerzity a mezinárodní organizace (jako například agentury OSN, OECD nebo Mezinárodní energetická organizace, které zveřejňují prognózy budoucího vývoje), stejně jako soukromé firmy (z nichž mnohé se na prognózování specializují).
    3. Vlády a jejich organizace jako Evropská komise ve svých strategických dokumentech prognózují také budoucí vývoj – viz česká Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (http://www.businessinfo.cz/cs/podnikatelske-prostredi/strategie-konkurenceschopnosti.html) nebo Energy Roadmap 2050 Evropské komise (http://ec.europa.eu/energy/energy2020/roadmap/index_en.htm)
    4. Existují i menší, ale extrémně zajímavé a inovativní projekty jako je DAGGRE, jehož jsem účastníkem (http://daggre.org/info/). Za pomoci týmu expertů z různých oblastí se snaží vytvořit systém, který dokáže co nejpřesněji odhadnout budoucí vývoj a události.
    5. Dalším velmi zajímavým a inovativním projektem je Intrade (http://www.intrade.com/v4/home/) založený na tržních principech a sázení na různé scénáře budoucnosti (můžete si vsadit na to, že Barack Obama vyhraje v amerických volbách a tak mimo jiné ovlivnit názor tohoto trhu na tuto otázku. Mimochodem implikovaná pravděpodobnost je dnes na 75%).
    6. V České republice se podobnými otázkami kromě vlády, některých firem, univerzit a think tanků, zabývá také například projekt „Česko hledá budoucnost“ (http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/), který v jednotlivých oblastech hledá budoucnost Česka za 15 let. Jsem zpravodajem pro ekonomickou oblast a k dispozici jsou dílčí studie i za další oblasti zde:http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/studie/dilci-studie. Význačným projektem v této oblasti představuje také CESES (www.ceses.cuni.cz).
    7. V mnoha specifických oblastech se i think tank IDEA při CERGE-EI, jedno z mých pracovišť, snaží „prognózovat“, i když takto svou činnost nenazývá.  Ať už se jedná o predikci:
      1.                                                                i.      (prognóza) dopadu změn sazeb daně z přidané hodnoty (DPH): http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_01_Dane.pdf
      2.                                                              ii.      (prognóza) vývoje zadlužování veřejných financí: http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_1.pdf
      3.                                                             iii.      (prognóza) vývoje důchodového systému:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_02_Penze.pdf
      4.                                                            iv.      (prognóza) dopadu vzdělanosti na růst:http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2012_02_Vzdelanost.pdf
      5.                                                              v.      (prognóza) dopadu nevalorizace starobních důchodů: http://iweb.cerge-ei.cz/news/in_the_media/data/kratka_studie_2012_2.pdf
      6.                                                            vi.      (prognóza) dopady rozpadu Eurozóny:http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2011_07.pdf
  2. Pokud ano – jak vidí naši budoucnost třeba za 20 let, tj v roce 2032?
    1. Jednoduchý a jednotný obrázek, který by dával dobrý smysl, umí vytvořit málokdo a těžko se mi některý z mě známých pokusů doporučuje. Obecně viz výše zmíněné příklady organizací, predikcí, studií a strategií, ale určitě řadu dalších kvalitních projektů neznám a budu rád za upozornění na ně.
  3. V minulosti se dlouhodobé prognózy zveřejňovaly celkem často, prognostici byli populární osobnosti. Proč oba tyto úkazy vymizely?
    1. Dovoluji si odhadnout, že v západní Evropě k takto výrazné změně jako v Česku nedošlo. Česko naopak šlo z extrému do extrému. Za minulého tzv. komunistického režimu se prognózovalo více, než bylo zdrávo a naopak k přílišnému útlumu prognóz i strategií došlo po Sametové revoluci. Tento útlum je pochopitelný, ale dnes už i vládní a ostatní politická reprezentace pochopila, že je potřeba se zamýšlet nad podobou naší budoucnosti a omezenými kroky, které můžeme využít k jejímu ovlivnění. Strategie (a prognózy) tak přestávají být sprostými slovy a naopak někdy spíše než jejich existence jako v 90. letech chybí jejich realizace.
  4. Není to jako s meteorologií – že totiž jsme schopni předpovědi pouze na velmi krátké časové úseky, nikoli na delší období?
    1. Ano, přirovnání s meteorologií ať už v případě ekonomie nebo obecně pokusů predikovat je na místě. A dokonce i ve velmi krátkém časovém období se někdy velmi rychle mění počasí a podobně je to i s ekonomikou a společností (viz například velké zvraty v hodnocení jednotlivých firem nebo států na trzích nebo nacionalistické či rasistické nálady ve společnosti).
  5. Jaké jsou důvody tohoto „ochromení prognostiky“?
    1. Jedná se z části o specifickou českou (lépe řečeno československou) věc – Prognostický ústav (který na Slovensku, na rozdíl od Česka, ještě v rámci Akademie věd stále existuje – http://www.prog.sav.sk/) byl líhní mnohých významných osob politické scény posledních dvou desetiletí (a možná i tohoto desetiletí!) a prognostika tak byla viditelná nejméně v jejich zosobnění i po změně režimu.
    2. To, že o prognostice nečteme v médiích, může znamenat i změnu jazyka. Místo prognostik dnes možná spíše v podobných situacích nazveme experta ekonomem nebo sociologem.
    3. Jinak v prognózování došlo v posledních desetiletích a letech k velkému vývoji – viz systémy jako DAGGRE nebo Intrade a také detailní prognózy a systémy soukromých i vládních institucí.

Po spolupráci na přelomu roku jsem opět přispěl svou troškou do týdeníku Květy. Výše jsou moje poznámky v odpovědi na jejich otázky. A ano, přiznávám se, podruhé v životě jsem si dnes tento týdeník i zakoupil.

A jako dodatek pár vybraných citátů k prognostice:

“Study the past if you would define the future.”
Confucius

“Knowing too much of your future is never a good thing.”
Rick RiordanThe Lightning Thief

“The future is already here — it’s just not evenly distributed.”
William Gibson

Kocovina z ECB aneb dnešní výhra, zítřejší past

Evropská ekonomická krize ani její hlavní protagonisté si přes léto nevzali prázdniny. Výsledkem je nový plán Evropské centrální banky na záchranu eura „za každou cenu.“ V jejím podání půjde o neomezený nákup dluhopisů zadlužených zemí eurozóny na sekundárním trhu, což má prý uklidnit situaci. Fakticky jsou přínosy tohoto kroku ale velmi nejisté. Existují minimálně čtyři oblasti, kde včerejší dobrá zpráva znamená zítřejší hrozbu.

 

Zaprvé jde o morální hazard: země eurozóny se chová jinak v případě, kdy nese plné riziko zadlužování, a jinak, když toto riziko sníží díky programu ECB. Tím, čím se centrální banka snaží řešit situaci zemí v problémech, zároveň vytváří lepší podmínky pro všechny zadlužené země. Mít dluhy bude levnější, země budou mít menší motivaci se dluhům vyhnout.
Nákupy vládních dluhopisů také dostávají ECB do oblasti fiskální politiky a snižují její nezávislost. Alespoň podle ortodoxního pohledu na roli centrální banky, který říká, že by se měnové a rozpočtové politiky neměly příliš míchat. Nezávislost centrálních bank se ujala proto, aby vlády nevyužívaly jejich tiskárny k umělému naplňování státních rozpočtů, které by nakonec vedlo k inflaci. Nyní dochází k jinému, nicméně velmi podobnému naplňování státních pokladen. Nákup dluhopisů ECB snižuje náklady na dluh, a tedy jeden z důležitých výdajů státních rozpočtů. Rizika s tím spojená jsou možná dokonce větší než u standardního tištění peněz.
Zatřetí, ECB na sebe bude brát velké riziko. V případě nesplácení dluhopisů může být banka velmi vážně zasažena ztrátou jejich hodnoty. Ještě při restrukturalizaci řeckého dluhu měla ECB vymíněno exkluzivní postavení mezi věřiteli, a odpisy proto měla nižší než ostatní vlastníci řeckých dluhopisů. Od teď by se ale měla ECB v případě restrukturalizace dluhu postavit na stejnou úroveň jako například soukromé fondy. To sice možná zvýší efektivitu těchto nákupů, současně ale přináší riziko velkých ztrát. A také zvýšení nestability v případě další restrukturalizace dluhu jedné nebo více zemí eurozóny. Jenže – má ECB dostatečnou důvěru trhů? Budou jí věřit, že v případě skutečných problémů nebude znovu vyžadovat exkluzivní postavení?
A nakonec, podmínky, které musí země plnit, aby ECB koupila její dluhopisy, zpomalují samotný nástup pomoci. V posledních třech letech jsme byli několikrát svědky toho, kdy Evropa musela ze dne na den vyřešit velký problém. K tomu ale do budoucna potřebuje možnost rychlého řešení, což plán ECB nenabízí. Zůstává také otázkou, jak se banka zachová ve chvíli, kdy by země přestaly plnit stanovené podmínky.
Zatím se jedná pouze o plán. Navíc plán, který nepodpořil jeden člen rady ECB, nejspíše prezident Bundesbanky Jens Weidmann, a tedy Německo. Jenže možnost neomezeně odkupovat dluhopisy zadlužených zemí neděsí jen německé politiky a ekonomy. Nakolik je potom možné brát plány ECB jako jisté? Jedna věc je mít dostatek hlasů pro vybraný plán, druhá věc je mít dostatek vůle a podpory pro jeho aplikaci v případě výrazného zhoršení stavu Španělska nebo Itálie. Dlouhodobá rizika nově představeného plánu ECB jsou vysoká. Jediné, v co můžeme doufat je, že ECB ze všech špatných možností vybrala tu nejlepší.

 

Vyšlo v Hospodářských novinách v pátek 7.9.2012.

O autorovi| Petr Janský autori@economia.cz ; Autor je ekonom IES FSV Univerzity Karlovy a výzkumník think-tanku IDEA při CERGE-EI.

(http://jansky.blog.ihned.cz/c1-57381620-kocovina-z-ecb-aneb-dnesni-vyhra-zitrejsi-past)

Méně je někdy více aneb o provázanosti vládních hospodářských politik

Oblíbeným ekonomickým ukazatelem posledních let je poměr dluhu veřejných financí vůči hrubému domácímu produktu. Co nám mimo jiné říká?

Většina ekonomů by se obecně shodla na pozitivním vlivu zvýšených vládních výdajů v době nízkého ekonomického růstu. To se ale ve velké míře v České republice neděje a místo toho v médiích častěji slyšíme o škrtech. Vyšší vládní výdaje by totiž mimo jiné zvýšili výše zmíněný ukazatel dluhu, což by mohlo je nevítané ať už samo o sobě nebo jako signál do zahraničí a finančním trhům. Diskuzi o tom zda je to tak správně nechme na jindy a podívejme se, co nám tento jednoduchý ukazatel říká dalšího.

To že tento ukazatel nemá jen čitatel (dluh) ale i jmenovatel (HDP) diskutoval na nedávné ideové konferenci své strany i pan premiér: „prioritního cíle kabinetu – vyrovnaných rozpočtů – nelze dosáhnout bez rostoucí ekonomiky“. Ano. Růst HDP přirozeně snižuje tento ukazatel dluhu a při jeho poklesu je tomu naopak. Za rostoucím ukazatelem dluhu, jak jsme v nedávné studii o udržitelnosti veřejných financí ukázali zde, tak nejsou zdaleka jen rostoucí výdaje spojené především se stárnutím obyvatelstva, ale přirozeně také očekávaný relativně nízký budoucí ekonomický růst.

I tento jednoduchý ukazatel nás tak potvrzuje v tom, že ekonomika je komplexní systém a jednotlivé kroky vládní hospodářské politiky by toto měly brát v potaz. A to více než je tomu dnes, ačkoli některé snahy v rámci koordinace reforem a agendy Evropy 2020. Když odhlédneme na chvíli od politických problémů a realizace vládních plánů, vidíme řadu pokusů o změnu fungování veřejných politik. Ať už to jsou reformy, méně promyšlené škrty, dlouhodobě zaměřené strategie konkurenceschopnosti nebo exportu či v nedávno slíbená prorůstová opatření, na první pohled se množství plánů současné vládě brát nedá (o podobných otázkách jsem včera diskutoval s Janem Procházkou, členem NERV, na Rádiu Česku).

Místo kvantity bych tak rád viděl ve vládních krocích více kvality. Ať už vláda učiní ekonomické předpoklady a politická rozhodnutí jakákoliv, svět rychle připravených a ne kvalitně ohodnocených a diskutovaných balíčků, jedno jestli škrtacích nebo prorůstových, není pro ekonomiku to pravé. Někdy je méně opravdu více.

Veselé Velikonoce

Zdroj dat: Český statistický úřad (ceny vajec převedeny pomocí míry inflace na porovnatelné ceny roku 2010). Český statistický úřad ceny z posledních dvou let zatím v této tabulce neaktualizoval, ale my si je pamatujeme z obchodů a tak je dokážeme sami porovnat s posledními dvaceti lety.

Co když se nevalorizují důchody?

Na tuto otázku jsme se snažili odpovědět s kolegou Danem Münichem ve think tanku IDEA při CERGE-EI. Naše celá odpověď v krátké studii je zde, shrnutí níže:

Porada ekonomických ministrů se 27. 2. 2012 zabývala možnými opatřeními v reakci na výhled prohlubujícího se deficitu státního rozpočtu v dalších letech. Na následné tiskové konferenci bylo oznámeno, že „druhé robustní opatření na výdajové straně má spočívat v úpravě valorizace penzí, včetně návrhu MF ČR na dočasné zmražení penzí na dva až tři roky“. Ačkoliv šlo pouze o návrhy k veřejné a politické diskusi, podobná opatření se vrací na jednací stůl opakovaně a měly by je vždy doprovázet odhady dopadů na dotčené skupiny obyvatel.

V této krátké studii proto kvantifikujeme potenciální dopady zpomaleného tempa valorizací důchodů na míru relativní chudoby starší populace v ČR. Relativní míra chudoby v ČR stále patří k nejnižším na světě a je tomu tak i v případě důchodců. I dočasné zpomalení tempa valorizací však může v některých typech důchodcovských domácností způsobit výrazný nárůst výskytu relativní chudoby.

Odhady jsou zpracovány na základě údajů z výběrového šetření SILC Českého statistického úřadu. Dopady zpomaleného tempa valorizací se výrazně liší podle typů důchodcovských domácností. Odhadujeme, že ve střední variantě valorizačního scénáře vzroste podíl osob pod hranicí relativní chudoby v domácnostech, kde je alespoň jeden člen domácnosti ve věku nad 61 let a pobírá starobní důchod, z dnešních 3.6% na 5%. Větší nárůsty chudoby lze očekávat v domácnostech osaměle žijících důchodců nad 64 let, především žen, kde by podíl pod hranicí chudoby vzrostl z 13% na 20.8%. Výrazně menší dopad by mělo snížení tempa valorizací na společně žijící důchodce a na ty, kteří si přivydělávají nebo žijí ve vícečlenných domácnostech sdílejících příjmy více osob.

I v případě vládou zvažovaných valorizačních opatření by však ČR nadále patřila mezi země s nízkou mírou relativní chudoby starších lidí.